Ve štafetě rychlý běh a bezchybná střelba, tudíž z osobního pohledu máte důvod ke spokojenosti?
Za to jsem ráda, za běh i střelbu. Snažila jsem se dojet, co šlo. Bylo fajn vidět v prvním kole před sebou Bělorusku a Švýcarku a dotahovat je. Ale potom už bohužel nebylo koho sjíždět. A když jedete sám a ne v kontaktu, tolik si závod neužijete.
No ona tam třetí Ukrajinka Merkušynová nastřílela stojku za dvacet vteřin, to se pak sjíždí těžce.
Za dvacet? Tak to je blázen. Toho jsem bohužel nebyla schopná. Ale kdo ví, třeba nám ta medaile zase časem přijde, když je na třetím místě Ukrajina. (rozesměje se)
Momentálně se v souvislosti s přerozdělováním medailí víc mluví o těch ruských ze Soči.
Jenže Ukrajinci měli loni také pozitivní dopingové případy. Jakmile se v těchto zemích v dopingu motá jeden sportovec, už potom tak nějak nevěřím ani těm ostatním a házím to na celý systém.
Bezprostředně po dvou trestných kolech Lucie Charvátové byste asi dnes braly konečné čtvrté místo všemi deseti, že?
Určitě. Snad jsme si nakonec ostudu neudělaly a ukázaly, že na ty medaile máme. Mrzelo mě, jak tam Lucka kroužila, ale... to je prostě biatlon. Nemůžeme někoho vinit, to se stane, že se člověk netrefuje. Jen je mi moc líto, že to zase nevyšlo.
Vaše střelba byla dnes naopak úplně klidná a pohodová?
Před závodem jsem ani moc nevěděla, s jakým očekáváním mám na střelnici jet. Byla jsem trochu skeptická. Ale pořád jsem si říkala: Udělám, co bude v mých silách. Radši jsem si ani moc nepředstavovala, co bude, a soustředila jsem se na trati jen na lyže a na střelnici na střelbu. Což bylo asi ideální.
Šéftrenér Ondřej Rybář vám po sobotním 26. místě připomínal, že i takové horší umístění má něco do sebe, protože si pak mnohem víc budete vážit vydařených závodů. Souhlasíte?
Jo, to má pravdu. Ono není špatné občas si takhle nabít, aspoň si pak uvědomíte, co všechno máte a za čím chcete jít. Ale byla jsem v sobotu z té trojky při ležce hodně vykulená.
Co ji způsobilo?
To jsem právě absolutně nevěděla, ani o jediné ráně, co se stalo a čím to bylo. Jindy mám zpětnou vazbu a zhruba vím, co jsem nejspíš pokazila. Ale v sobotu jsem netušila, která bije, a jen jsem si říkala: Ježiš, to není možné. Potom jsem i trochu ztratila chuť do závodu, když jsem si uvědomila, že už se dopředu nepodívám, i kdybych šla další stojky dvakrát za nulu.
Navrch ještě došlo na příhodu s Miriam Gössnerovou. Co se na trati přesně stalo? Kde jste jí přišlápla lyži?
Omylem v předposledním kopci - a ona upadla. Hned jsem se jí omlouvala. Mně to přišlo blbý, že jsem jí skosila, já to nesnáším. Některé Rusky dělají, že na signály úmyslně neuhýbají a schválně vás skřípnou. V tom kopci jsem šla před Miriam a jak jsem už byla unavená, tak jsem tak nějak automaticky doufala, že Miriam usoudí, že jedu rychleji, a pustí mě. Jenže ona to bohužel neusoudila, strčila lyži pod moji lyži, a proto spadla. Potom jsem měla na trati výčitky. Proto když jsem finišovala s Hammerschmidtovou a s Miriam, pomyslela jsem si, že bych měla zvolnit a pustit ji, než abych projela cílem jakoby nic.
Pak jste za ní hned šla. O čem jste mluvily?
Miriam byla úplně v pohodě. Povídala: To je závod, to se stává. Dokonce mi tvrdila: Nevěřím, že by to někdo jiný v tomhle poli udělal a takhle mě v cíli pustil. Děkovala mi za to a přidala: Byl to pro mě snad ještě lepší zážitek, než kdybych dojela v desítce, úplně mě to dojalo. Obě jsme se tomu zasmály.
Nyní už vás čeká přesun do Nového Města a tam mnohem víc diváků než v Östersundu a Pokljuce dohromady.
Tak Östersund bychom strčili do kapsy i s našim mistrovstvím republiky.
Jak se na hukot fanoušků na Vysočině těšíte?
Záleží, v jakém budu rozpoložení. Občas jsem schopná nevnímat vůbec nic, i kdyby mě někdo při závodě mlátil holí. Jindy si zase až příliš připouštím věci kolem trati. Ale tentokrát věřím, že si z toho rachotu vezmu jen to pozitivní a že budu z povzbuzování čerpat co nejvíc energie.
