Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová vzpomíná: Před sedmi lety v Kanadě se ve mně cosi zlomilo

Gabriela Soukalová na trati sprintu Světového poháru v italské Anterselvě. | foto: Český biatlon / Petr Slavík

1 2016
Po jedenáctidenní odmlce v pátek v kanadském Canmore opět vyrazí do bitev o pohárové body. V neděli, těsně před odletem z ruzyňského letiště ještě Gabriela Soukalová vzpomínala, že právě v Canmore dostala její biatlonová kariéra možná klíčový impulz.

Snášíte dlouhé cestování bez větších potíží?
Čím jsem starší, tím je to těžší. Pociťuju na sobě, že už se druhý den po cestě neprobudím tak čerstvá jako před pár lety. Ale myslím, že to není nic, s čím bychom se neuměli poprat.

Máte tedy své recepty, jak přežít cestu?
Co nejvíc spát a nabrat síly. Odpočinout si co nejvíc to půjde. Beru si do letadla čtečku. A pak mám nový mobil, ve kterém ale nemám nahranou jedinou písničku.

„Exkurze“ do Ameriky nejsou pro biatlonisty právě obvyklé. Nakolik vzpomínáte na tu předchozí - a vaši zatím jedinou?
To už je sedm let. Bylo to taky do Canmore, na mistrovství světa juniorů, a získaly jsme tam zlato ze štafety.

A atmosféra závodů?
Z hlediska diváků nic slavného. Tam biatlon skoro nikdo nezná. Třeba teď už bude situace jiná, ale před sedmi lety přišlo diváků poskrovnu. Spočítala bych je asi na dvou rukách.

Zlatá štafeta juniorek z MS 2009: zleva Gabriela Soukalová, Veronika Zvařičová, Veronika Vítková

Zlatá štafeta juniorek z MS 2009: zleva Gabriela Soukalová, Veronika Zvařičová, Veronika Vítková

Ovšem vzhledem k vaší zlaté medaili asi příjemné vzpomínky na Canmore převažují, ne?
Asi jo. Kvůli tomu úspěchu jsem začala biatlon dělat vážně. Šlo o okamžik, kdy se to ve mně zlomilo. Věděla jsem potom, že u biatlonu chci zůstat. Ale z osobního, lidského hlediska Canmore pro mě z určitých důvodů moc příjemné nebylo. Snažila jsem se to vytlačit ze vzpomínek, ale úplně to nejde. Naštěstí teď je lepší doba.

Časový rozdíl bude osm hodin. Jak na vás může působit?
Je fakt, že jsem člověk, který nemá spánek podchycený ani v Evropě, takže to bude trochu problém. Ale snad se za pár dní vrátím do správného režimu.

Berete si s sebou prášky na spaní?
Nemám je moc ráda a snažím se je obcházet. Ale když nebude zbytí, tak než abych byla celou noc vzhůru, pro první den nebo dva dny nemusí být prášky špatným řešením.

Po Světovém poháru v Anterselvě jste v italském středisku zůstala také v dalších dnech. Byla to dobrá volba?
Určitě. Měla jsem tam skvělé podmínky a počasí mi vydrželo bezvadné. A přijela za mnou i mamka. Ta Anterselva byl bezvadný tah. Slyšela jsem, že v Česku tou dobou pršelo a stálo to tu za bačkoru. Tak jsem ráda, že jsem v Anterselvě najela nějaké kilometry na běžkách a využila před odletem do Ameriky každý den, jak to jen šlo. Mám z toho dobrý pocit.

Stihla jste si i odpočinout?
Moc ne, snad to do závodů ještě stihnu. Byla jsem pak na jediný den doma a zase jedu dál. Líbil se mi názor mámy Petra (Koukala - přítele), když mu po návratu z turnaje v Asii říkala: Ty se máš, že jsi tak dlouho cestoval, to sis v tom letadle musel hrozně odpočinout. Musela jsem se smát. On, dvoumetrový habán, který je zaklíněný mezi sedadly, nemůže v letadle pomalu ani pokrčit kolena. To si pak moc neodpočine.

Balení na cestu potom bylo jiné než před běžnými závody v Evropě?
Bylo, jsme omezeni do letadla váhou. Musela jsem si třikrát rozmyslet, co vezmu a co ne. Ještě večer jsem dávala věci do tašky a Petr mi pak vyhazoval velkou ústní vodu Listerine. Říkal, že jsem se zbláznila, ať si ji koupím po cestě. Měla jsem s sebou tu litrovku. Máme ale mít do letadla jen 23 kilo.

Zpátky můžete vézt další žlutá čísla vedoucí závodnice poháru. Kam je zatím ukládáte?
Doma je mám všechny pokupě. Jedno už jsem darovala Verče Zvařičové, jak jsem slíbila. Mám to ale rozdělené, jedno chci dát po sezoně servismanům, další trenérům a zbytek bych chtěla věnovat na nějaké dobré věci. Tedy když o to bude někdo stát.

Téma velkého glóbu se zatím snažíte vypuzovat z hlavy?
Zatím ho ani vypuzovat nemusím, protože tomu pořád nevěřím, že by to tak mohlo dopadnout. Já vím, že už máme po půlce sezony, ale stejně člověk nikdy neví. Může přijít nemoc, vynechám dva závody a vše dopadne jinak. Pohár bude napínavý až do konce.

V Kanadě bude nyní chybět Tiril Eckhoffová. Víte ještě o některé další závodnici ze ženské špičky, kdo nedorazí?
Tiril říkala, že se chce co nejdřív připravit na mistrovství světa u nich v Oslu, což u ní dává smysl. Ale o nikom dalším, kdo by z holek v zámoří chyběl, opravdu nevím. Kdo by si to také nechal ujít? Třeba pro Kaisu Mäkäräinenovou je teď důležitý každý bod. Předloni velký glóbus vyhrála a stále ho chce vyhrát i letos. Začátek sezony neměla úplně podle představ, tak se do toho teď určitě zakousne a pojede.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze