Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová: Ve tři ráno jsem dostala křeče z hladu. A měla jsem jen chipsy

VYČERPÁNÍ. Gabriela Soukalová v cíli stíhacího závodu v Östersundu. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

6 2015
Únava se razantně hlásila o slovo. „Ale rvala jsem se jako lev,“ prohlásila. Gabriela Soukalová vyválčila ve stíhacím závodě v Östersundu páté místo a uhájila žlutý dres vedoucí závodnice Světového poháru. Navzdory probdělé hladové noci.

Na samém konci stíhačky jste v souboji o 4. místo málem přespurtovala i Francouzku Dorinovou-Habertovou, vaši blízkou konkurentku v celkovém pořadí poháru.
Já věřila, že když jsem těžší než ona, mohlo by se mi to vyplatit ve sjezdu před cílovou rovinkou. Doufala jsem, že v tom sjezdu naberu větší rychlost a udělám si na ní třeba i náskok. Ale, bohužel, na konci byla rychlejší.

Přesto vaše sbírka umístění ze čtyř závodů v Östersundu je obdivuhodná: 3. - 5. - 1. - 5. místo.
Tak tomu bych před začátkem svěťáku určitě nevěřila.

Dnes už síly ubývaly?
Hrozně. Tři závody ve čtyřech dnech byly hodně náročné. Po štafetě jsme měly aspoň tři dny odpočinek, zato teď se únava nastřádala. Doby, kdy mi na konci víkendu připadalo, že bych mohla klidně závodit ještě další dny, už jsou dávno pryč.

Jak jste se cítila na startu stíhačky s 15 vteřinami k dobru?
Popravdě jsem moc nevěděla, jak s tím náskokem naložit, protože jet první je divná pozice. Přece jen, pokud jedete za někým v balíku, pošetříte síly a závod vám pak rychleji utíká. Když naopak jedu sama na prvním místě, připadají mi ty závody nekonečné. Moc jsem nevěděla, jakým tempem začít a na co dneska mám. Snažila jsem se pohlídat si hlavně střelbu, protože jsem věděla, že to běžecky nebude můj nejlepší den.

První položka byla čistá, ale rány vám létaly trochu dolů, jedna z nich byla kalibr. Na trati pak na vás trenéři křičeli, ať si upravíte miřidla?
Jo, volali na mě, no. Akorát já jsem si myslela, že ty rány byly nahoře, že mám cvaknout jeden dolů, tak jsem cvakala dolů.

Gabriela Soukalová během stíhacího závodu

Ale to asi nebylo dobře, co?
(diskutuje s trenéry) Nebylo. Aha. Já cvakla opačně. Teď jsme na to zrovna přišli. (rozesměje se) Já se dneska asi nějak špatně vyspala.

Už zase? To už jste říkala před sprintem.
To jo, ale teď to bylo ještě horší. Ve tři ráno jsem se probrala a dostala šílenej hlad. A jediné, co jsem měla v pokoji, byly zeleninové chipsy, které jsem dostala při vyhlášení sprintu. Bydlím na téhle štaci sama, ne s Jíťou Landovou jako jindy, takže nemám koho vyjídat. Tak jsem si otevřela ten balíček chipsů. Já fakt měla od hladu strašné křeče. A pak mi bylo pro změnu před pátou ráno blbě. Takhle blbě jsem se nevyspala, ani nepamatuju.

Tak pojďme radši zpátky k závodu. Dvakrát jste nechala na střelnici po jednom terči, ale stále jste jela v kontaktu s čelem. Což vás povzbuzovalo?
Určitě. To bylo skvělé. Říkala jsem si, že když mi to dá na umístění do 10. místa, bude to super.

Jen do desátého?
Jo, já si říkám, že každý výsledek do desítky je bezva.

Ale potom se vám povedla poslední stojka.
Přijela jsem na ní a říkala si: Tohle je moje stojka, musím to dát rychle a přesně. Moc jsem se na ní snažila. Věděla jsem, že mě to může ještě udržet ve hře. A potom, v posledním kole, jsem před sebou měla Dorotu Wiererovou, stíhala jsem jí. Ale najednou mě přesvištěla Kaisa (Mäkäräinenová) a v tu chvíli mi úplně došlo. Tak patnáct metrů jsem potom měla pocit, že ten závod snad zabalím, že už nemůžu.

Gabriela Soukalová dře na trati stíhacího závodu v Östersundu.

Kvůli Kaise? Že vás její rychlost tak demoralizovala?
Právě. Ta mě úplně rozhodila. Vypadalo to, že Kaisa si tam jakoby nic sprintuje a já stojím. Na stovce metrů jsem od ní dostala asi padesát. Úplně mě tím odrovnala. Ale pak jsem se zase srovnala a snažila držet se Dorothey, jenže ona hodně zrychlila a přede mnou už jela jen Dorinová-Habertová. A na tu mi to nakonec nevyšlo.

Za cílem vám hned řekli, že jste zůstala žlutá?
Ne, to jsem zjistila až mnohem později při rozhovoru. Je to super.

Předloni jste držela žlutý dres dokonce až do poloviny ledna do Anterselvy, vzpomínáte?
Jasně. A pamatuju si přesně ten závod, ve kterém jsem o něj přišla. Jak se mi tehdy porouchala v Anterselvě zbraň, ta část, o které ani nevím, jak se odborně jmenuje. Prostě taková ta plácačka, co se rozskočila na dvě části.

Tak tentokrát snad technika službu nevypoví. Každopádně Světový pohár žen slibuje letos velice zajímavé a vyrovnané boje.
Přesně tak. A ta sezona bude hrozně dlouhá. Já už teď vidím, jak jsem tady na konci víkendu na pokraji sil - a přitom máme závodit ještě tři měsíce.

Ale podobně unavené jsou určitě i ostatní.
Doufám. Hlavně ať nejsme nemocné. Když vydrží zdraví, bude to snad dobré.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze