Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová o sprintu: Trať je tak rozrytá, že je asi jedno, kolikátá jedu

Biatlonistka Gabriela Soukalová při tréninku před startem biatlonového MS v Kontiolahti. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

6 2015
Kontiolahti (Od našeho zpravodaje) - Stála na stupni pro mistry světa, hleděla na českou vlajku a zpívala hymnu. „Nemohla jsem si pomoci,“ svěřovala se v pátek večer Gabriela Soukalová. „Myslím, že je snem každého sportovce, jednou si takhle hymnu zazpívat. Prožívala jsem si tu chvilku, jak stoupá nahoru naše vlajka, a tak nějak automaticky mi ten zpěv naskočil.“

Musely to být o hodně jiné pocity, než když vám stejnou hymnu hráli po šampionátu v letním biatlonu, nebo kdysi na juniorském mistrovství, že?
To tedy určitě. Je dobré, že v Kontiolahti mají mezi závodem a předáváním medailí den mezeru. Jsou tu totiž mezi námi tací, kterým to dochází až později. Takže já dostala možnost si vše uvědomit a jsem za to ráda. Kdyby bylo vyhlášení už včera, nemám z něj takový požitek. Zato teď jsem musela zamáčknout i slzičku. Fakt že jo.

Když vám předtím při ceremoniálu chodily blahopřát další biatlonistky, vždy jste udělala pukrle. Proč?
Z úcty k soupeřům.

Kolik vám už od zlatého závodu přišlo gratulací?
Asi 300 smsek plus dalši tisíce na facebooku a mailu. Můj telefon už se ani moc nechce hejbat. Asi bych potřebovala někoho, kdo by mi s tím pomohl.

Ještě víc se teď těšíte na další závody?
Těším se moc, protože už vím, že máme splněno. Tak snad se na té vlně úspěchu povezeme i dál.

Větrné poryvy, které se v pátek na stadion dostavily při tréninku, vám náladu nekazily?
Jo, trošičku, ale člověk si tím nesmí moc lámat hlavu.

Při štafetě jste však ukázala výtečnou střeleckou formu. Kde jste ji nachystala?
Jéjej, to kdybych věděla. Mně se tady ve dvou předešlých trénincích střelby vůbec nedařily, měla jsem z nich docela strach. Proto jsem byla hrozně ráda, jak jsem ve štafetě odstřílela. Opravdu jsem nečekala, že půjdu 5 na 5. Má běžecká forma nebyla oproti těm dvěma srnám (Domračevové a Mäkäräinenové) moc srovnatelná, tak aspoň tou střelbou jsem nezklamala.

Do sobotního sprintu máte nízké startovní číslo devět. Což může být výhoda, nemyslíte? Ze začátku závodu ještě nebude trať tak rozrytá.
No ono je to asi úplně jedno, kolikátá jedu. Řekla bych, že už ta trať ani víc rozrytá být nemůže. A v plusových teplotách se její stav nezlepší. Navíc před námi závodí kluci, po nich je ještě trénink holek. Bude to hodně rozmydlené od samého začátku.

Takže základní cíl je trefit všech deset terčů - a na trati pak ze sebe vymáčknout, co se dá?
Já nad tím radši moc nepřemýšlím. Budu se snažit improvizovat. Ono to tak možná bude i lepší.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze