Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Soukalová: Už jsem se naučila počítat. To je dnes jediné pozitivní

Gabriela Soukalová | foto: AP

22 2014
Oslo (Od našeho zpravodaje) - Šla od cíle a kulhala. Na Holmenkollen před startem pršelo a biatlonistky pořádně promokly, ještě než vyběhly na trať stíhacího závodu. „Celý závod jsme pak jely hrozně mokré,“ vykládala Gabriela Soukalová. „Teď mě to mrazí. Sotva chodím, jak mám omrzlé nohy.“

Vybíhala jste z 5. místa. Pak jste chvíli jela ve třetí desítce, ale v závěru jste zabojovala a polepšila si na 14. místo. Říkala jste si: Teď už jde o každý bod?
Určitě. Chtěla jsem pro konečné 4. místo v poháru udělat maximum. Bohužel, dneska jsem mým fanouškům to fandění výsledkem moc neoplatila. Mrzí mě to. Dělala jsem, co jsem mohla, ale tady ta střelnice mi vůbec nesedí. V minulosti jsem tu nikdy nešla závod čistě. Letos se mi to ve sprintu povedlo, ale ve stíhačce už zase ne. Nevím, čím to je. Asi bych si měla před sezonou udělat na Holmenkollenu nějaké soustředění, abych se to tady naučila.

Podmínky byl o hodně jiné než při sprintu, že?
Dost jiné. Počasí se už před startem pořád měnilo. Nejdřív pršelo, pak začalo foukat a potom padla taková mlha, že jsme nevěděly, kam střílíme. V závodě jsme se ale spíš potýkaly s větrem, než že by nebylo vidět. A jak se ten vítr točil, už jsem na to při té své únavě nebyla schopná zareagovat. Pěkně ten závod bolel. Jediné pozitivní je, že jsem tentokrát nejela žádné trestné kolo navíc. Takže jsem se na rozdíl od Kontiolahti naučila počítat.

Máte na pátou Viljuchinovou před posledním pohárovým závodem náskok 9 bodů. Věříte si, že ho uhájíte?
Popravdě řečeno, si nevěřím. Protože zítra to bude její typ závodu a se střelbou se tu hodně kamarádí. Málokdy se stane, že by tady chybovala, což se o mě moc říct nedá. Pokusím se do toho dát maximum, ale při střelbě věřím Viljuchinové víc než sobě. Ani běžecky na tom není špatně, ke konci sezony chytá formu - na rozdíl od mé formy, která má dost sestupnou tendenci. Ale uvidíme. Bojovat samozřejmě budu.

Omezovaly vás dnes v závodě i zmrzlé nohy, o kterých jste hovořila?
Už se zase prokrvují. V závodě, pokud se hýbu, to bylo v pohodě. Ale jak jsem pak stála za cílem, bylo to hned horší.

Co jste si říkala po čtyřech chybách vleže?
Vždycky na nás pak servismani křičí: Stojka rozhodne, pojď! Teď jsem si ale pomyslela: Proboha, po čtyřech trestných kolech při ležce mám střílet ještě vstoje? To zase bude vypadat.

Tak zlé to nebylo. A ve finiši jste přespurtovala v souboji o 14. místo Rusku Zajcevovou.
Za to jsem byla ráda. Byl to ale hrozný pocit, když jsem vyjela z posledního kola s číslem 5 a viděla jsem, jak je přede mnou někdo s padesát osmičkou. Říkám si: Jééé, to je trapný. Hned jsem si představila trenéra, jak stojí na střelnici a je ze mě nešťastný. Úplně jsem ho litovala. (Ve skutečnosti měla Zajcevová po sprintu číslo 38, ne 58 – pozn. red.)

Ale pořád jste na tom byla lépe než celkově šestá Norka Eckhoffová, která kvůli nezdaru ve sprintu sledovala stíhací závod jen v televizi.
No... Po mé první dvojce při ležce jsem jí to docela záviděla.

Do konce sezony chybí posledních 12 kilometrů a 20 ran.
A já jsem hrozně ráda, že se příští závod neběží trestná kola, to by těch kilometrů mohlo být víc. (Zarazí se.) Aha, počkejte, vlastně se běží trestná kola, hromaďák není jako štafeta. V tom případě není jasné, jestli to bude jen 12 kilometrů.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze