Už se vám někdy stalo, že jste na střelnici spadla?
Ne ne, to je pro mě premiéra. Byla bych už překvapená, kdyby pro mě nějaký závod proběhl, jak má, bez nějakých komplikací. Myslím, že jsem typ člověka, co tyhle věci přitahuje jak magnet. Já vám byla strašně překvapená, když jsem se tak rychle ocitla na zemi.
Co pád způsobilo?
Nahodila jsem zbraň a snažila jsem se co nejvíc odrazit, aby se mi lyže co nejvíc rozjela. A jak jsem z boku nakopla nohu, tak jsem si podkopla lyži o okraj podložky. Celá moje váha šla dopředu, lyže se mi kousla a už jsem chytala králíky po zemi.
Co jste si v tu chvíli pomyslela?
Připadala jsem si, jako kdyby mi spadly klíče do kanálu. Hrozně jsem se divila. Ale pak mi to přišlo docela vtipné.
Oddechla jste si, že jste si nic neudělala se zbraní?
Spadla jsem na břicho, takže zbraň neměla kontakt se zemí. To bylo v pohodě. Paradoxně to byl nejlepší pád, který jsem si tady mohla vybrat. Štěstí v neštěstí.
Při střelbě jste byla předtím i potom vynikající, všech deset terčů vám zbělalo. Strašily vás měnící se větrné podmínky?
Když jsem přijížděla na ležku, obrátil se zrovna vítr. Zaujímala jsem polohu a v hlavě mi rotovalo, kolik cvaků mám dát naproti větru. Hned jsem si vzpomněla na tu čtyřku ve Finsku. Ala jak jsem začínala střílet první ránu, vrátil se vítr do stejné síly jako při nástřelu, což mě uklidnilo. Tak jsem se snažila zachovat klid a odstřílet to. Se střelbou jsem dneska vážně spokojená.
A ve výsledcích vás jen čtyři vteřiny dělily od stupňů vítězů. Nechala jste je právě při tom pádu?
Asi úplně ne, i když kdo ví. Tak tři vteřiny tam asi zůstaly. Já se zvedla co nejrychleji, ale potom už se tak rychle nerozjedete. Nějakých deset metrů jsem tam chytila. Ale kdyby mi dneska před startem řekli, že budu do pěti, brala bych to všema deseti. Zázraky se nedějí, po nemoci trvá, než se do toho dostanete. Na tu bídu, že jsem ve Finsku šla z nemoci rovnou do závodu, je to úžasný výsledek. Zvlášť vzhledem k tomu, jak jsem se cítila na trati běžecky.
Jak jste se cítila?
Byla jsem tak unavená, že už to vážně nešlo. Ten sníh byl tak hluboký, že by možná bylo rychlejší, kdybych tam místy šla pavoukem, než že jsem se pokoušela jet. Jestli to jako jízda vůbec vypadalo...
Těšíte se na konec sezony?
Moc. Už potřebujeme odpočinek, je toho na nás moc.
Po návratu z Osla vás čeká už "jen" mistrovství republiky v Jablonci. Neměla byste radši místo něj volno?
Myslím, že jsme všichni zavázaní fanouškům, kteří nám fandí a drží nám palce. Takže si zaslouží, aby nás viděli doma. A jestli přijde tolik lidí jako minulý rok, bude to pro nás za odměnu. Tehdy se nám ani domů jít nechtělo.
