Kdyby tedy mistrovství světa začínalo až o týden později, byl byste radši?
Bylo by to pro mě asi lepší. Nebo o čtrnáct dní později. Ze začátku se mi v Hochfilzenu nejezdilo dobře, nebylo to ode mě vůbec přesvědčivé. Až postupně jsem se začínal cítit líp. Poslední hromadný závod už byl slušný. Škoda, že jsem při něm nechal jedničky na stojkách, hlavně na té první. Ta poslední rána tam byla předržená, chtěl jsem ji dopracovat a tak moc ji trefit, že mi ujela.
Nejen běh, také vaše střelba se v průběhu šampionátu zlepšovala.
Dá se říct, že jo. Začátek mistrovství byl pro mě střelecky divoký, ale od dlouhého závodu, kde jsem měl nulu a tři jedničky, se s tím už dalo něco dělat. Z takové střelby se líp zvedáte než z dvojek a trojek.
Co vám tedy šampionát a příprava na něj ukázaly do další sezony? Proč ta forma přicházela později?
Budu vše muset zanalyzovat. Bavil jsem se o tom i s Ondrou Rybářem. Neměl jsem totiž pocit, že by mi model vysokohorského soustředění v Anterselvě extra sednul, že bych pak přijel na mistrovství světa a měl formu.
Ondřej Moravec si naopak dlouhý pobyt ve výšce pochvaloval.
Ona určitě nemá na každého stejný účinek. Je taky rozdíl, jak kdo vstupuje do přípravy unavený. Je možné, že zatímco já jsem se tam někde přizavřel, tak Ondra ji absolvoval líp. Má tím pádem výhodu, že má model pro příští olympijskou sezonu najetý, zatímco já se budu muset zamyslet, jestli byly slabší výsledky v úvodu Hochfilzenu způsobené modelem soustředění, nebo taky tím, že jsem věnoval hodně energie věcem kolem dopingu.
Připouštíte, že to mohlo hrát roli?
Samozřejmě jde o něco, co za prvé odvádí vaši pozornost od přípravy a za druhé to stojí také nějakou energii. Ne fyzickou, ale psychickou. Ale boj proti dopingu je natolik důležitá věc, že jsem nebyl ochotný hodit ho za hlavu. Myslím, že když jsou některé věci opravdu důležité, je potřeba jim něco obětovat.
Další vaší štací nyní bude Světový pohár v olympijském Pchjong-Čchangu. Na rozdíl od řady reprezentantů, vy už jste tam závodil.
Už dvakrát, ale moc si toho nepamatuju. Rád bych si to tam zase trochu osahal.
Jak jste v minulosti zvládal časový posun?
V pohodě, s tím problém mít nebudu. Tak holt budu chodit spát v pět, vstávat k obědu a je to. Pokusím se lišit se od evropského času co nejméně, protože tam jedeme jen na krátkou dobu, takže nemá smysl přenastavovat se na místní čas. Zůstanu dál jakoby v evropském pásmu, posunutém maximálně o tři hodinky, abych měl potom jednodušší návrat.
Chut do dalšího závodění vám po Hochfilzenu nechybí?
Dá se říct, že ji mám. Na mistrovství se mi tak nějak nedařilo, až ke konci jsem si připadal líp na trati i na střelnici. Věřím, že v dalších závodech na tom můžu být relativně slušně.