Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šlesingr: Fourcade odjížděl a já v tom rachotu ztratil koncentraci

Michal Šlesingr při nástřelu před startem sprintu. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

5 2016
Střílel stejně jako jeho tři týmoví kolegové, tedy čistě vleže a s jednou chybou vestoje. Ale v pořadí sprintu v kanadském Canmore skončil Michal Šlesingr daleko před ostatními českými biatlonisty, na konečném 14. místě.

Vzhledem k tomu, že jste před závodem bojoval s náznaky virózy, popasoval jste se nakonec s obtížnými podmínkami docela dobře, ne?
No nebylo mi předtím úplně nejlíp, proto jsem se trochu obával, aby mě to neuzemnilo a abych nelehnul. Ale zatím se zdá, že jsem to snad dokázal přežít. Čtrnácté místo je pro mě slušné. Nejelo se mi ideálně, to v žádném případě, ale ostatním se jelo ještě hůř. Je to tady každopádně náročné. Poslední kolo mě hrozně bolelo, měl jsem toho plný brejle.

Fotogalerie

Závodit tři dny po celodenním cestování, s osmihodinovým časovým rozdílem a navíc ve vysoké nadmořské výšce 1400 metrů nemůže být rozhodně pro tělo nic příjemného.
Přesně tak. Ono se to nasčítá. Já už jsem časově docela srovnanej, to Ondra Moravec má s aklimatizací mnohem větší problémy. Ale je to tady i pro mě složité tím, že cesta byla náročná a tělo se při ní ždímlo, takže potřebuje trošku se sebrat a nabrat energii. Což v těch 1400 metrech nejde úplně samo.

Řekli o sprintu

Michal Krčmář: „Zvláštní závod. Na trati, ani v cíli jsem necítil, že bych se vydal ze všech sil. Přitom jsem ale rychleji jet nemohl, tělo mě dál nepustilo. Na běhu určitě nenajdu nic pozitivního, aspoň ta střelba dopadla uspokojivě. Jsem rád, že jsem se udržel na bodech.“

Tomáš Krupčík: „Bojoval jsem s aklimatizací a na noc jsem musel brát prášky, protože jsem nebyl schopný zabrat. Na trati jsem se necítil moc dobře a věděl jsem, že pokud chci body, musím se trefit. Bylo mi jasné, že v běhu nic nedoženu. Bohužel jednou jsem minul, a to bylo špatně.“

Ondřej Moravec: „Řekl bych, že to bylo mé nejhorší představení za posledních pět let. Už po prvním kilometru jsem byl téměř mrtvý. Šel jsem do závodu unavený, ale že to bude takové tragédie, o tom se mi skutečně nesnilo. Až na dnešek jsem poprvé spal, snad si teď konečně si odpočinu. Protože jinak bych v masáku neměl co dělat.“

V noci už se tedy neprobouzíte?
Ale jo, dneska jsem se vzbudil asi ve tři. Vzal jsem si půlku prášku na spaní a ten po hodině zabral. Takže jsem se jakž takž vyspal. Spíš předchozí noc byla slabší. Zato tu první jsem spal jako zabitej. Jenže to asi bylo způsobené tím, jak jsem byl sťatej a unavenej po cestě.

V pořadí sprintu dnes byly velké časové rozdíly, už desátý muž ztrácel více než minutu. Přikládáte to kromě aklimatizace i obtížnosti tratě?
Je to jedno s druhým. Trať je na tu zdejší výšku poměrně náročná. Sjíždíme hodně dolů, pak se zase musíme vyškrábat nahoru, není kde si odpočinout. Pokud jsou takhle těžké podmínky, rozdíly se zvětšují. Naopak když to porovnáte třeba s Ruhpoldingem, tam pokud se pojede rychlý sprint, klidně se vejde 60 lidí pro stíhačku do dvou minut.

Nebýt jedné rány vestoje, skončil byste v Top 10. Šlo o těsnou ránu?
Nemyslím si, že byla moc daleko. Mára Lejsek mi říkal, že letěla na pět hodin. Spíš mě to ale štve z jiného důvodu. Střílel jsem stojku docela rychle a v pohodě, jenže pak vedle mě dostřílel Fourcade a mně trochu utekla koncentrace tím, že jsem začal příliš vnímat ten rachot, když ze střelnice odjížděl. Diváků tu sice není moc, ale přece jen nějaký kravál udělali, a já jsem v tom jejich hučení koncentraci neudržel. Takže jsem tu ránu radši odkládal a vypadl tím z rytmu.

Příjemnou zprávou naopak je, že jste si zajistil start v sobotním hromadném závodě.
Jo, to je určitě fajn. My jsme s tím tak trochu počítali, chybí tu sedm lidí, kteří jsou ve svěťáku přede mnou. Takže když jsem šel do sprintu z 32. místa, měl jsem docela slušnou šanci se do té pětadvacítky vejít. Jen doufám, že se mi pojede v sobotu líp než dnes.

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze