Vaše vítězství vypadalo až moc snadně. A vy sám v absolutní pohodě, ne?
Ještě ráno jsem si říkal: Kruci, není to až moc velká pohoda? Jsem přece na mistrovství světa. Byl jsem až moc vláčnej, neřešil jsem nic. Možná i to mi pomohlo dneska vyhrát. Měl jsem uvolněnější hlavu.
Co vám blesklo hlavou při tom pádu?
Bylo to asi 200 metrů po tom, co jsem poprvé měnil na hrubý gumy. Jel jsem v plném riziku a hned jsem spadl. Obával jsem se, že mi Sven ujede a on mi taky nakládal. Už jsem se bál, že ho nedojedu. Raději jsem taky zkontroloval kolo, podle mě bylo nakřivo přední kolo, ale pak jsem ho srovnal.
Cyklokrosové mistrovství světa vyhrál silničář, druhý byl Nijs, který brzy skončí, pak velká mezera. Není cyklokros na ústupu?
Už když jsem podepsal smlouvu na silnici, tak pro mě byly největší obavy, co se stane s cyklokrosem až skončí Sven. Bude to asi těžké. I dneska bylo vidět, že z 50 tisíc lidí fandilo 40 tisíc Svenovi. Pořád mám obavu, jestli ti lidi zůstanou u cyklokrosu, nebo ne.
Vy zůstanete? Za rok se jede šampionát v Táboře a české fanoušky jste navnadil.
Tábor je úplně jiná trať. Vím, co mě to stálo potu se na Tábor připravit na 100 procent. Ta trať je hodně specifická, nedokážu si představit, že bych tam jel ze stejných tréninků jako teď. Ale teď nechci dělat žádné závěry, uvidíme, jaká bude sezona a pak zima. Musíme počkat na poslední chvíli, jako tady.
Jak budete slavit?
Už ve čtvrtek jsem rezervoval restauraci pro můj tým, rodiče a mechaniky, chtěl jsem se všemi sednout a u toho to skončí. Jsem hrozně rád, ale není čas na velký oslavování.
Protože už zase míříte do silničních závodů. Jaký máte první jarní cíl?
Začnu tento týden dvěma závody na Mallorce, pak pojedu Kolem Ománu a v Belgii jednorázovku Omloop Het Nieuwsblad. Prvním takovým vrcholem v sezoně bude v březnu Paříž - Nice a Milán - San Remo. Pak mě čekají klasiky s tím, že bych chtěl letos jet i Amstel Gold Race.
