Lenko, co rameno, které jste si poranila na své osmistovce?
Masná: Při závodu jsem to nevnímala, musela jsem jít naplno. Tohle vůbec nejde neřešit. Rychlejší náhradnice za Zuzku nebyla, takže tam šlo o všechno a dát do toho maximum. Ať to bolí, nebo ne.
Věděla jste celou dobu, že poběžíte?
Masná: Byla jsem už po svém závodě rozhodnutá. Řekla jsem fyzioterapeutovi, ať mi to zatejpuje, aby mi ta ruka byla schopna udržet kolík, aby mi nevyskakoval, kdyby došlo na nějakou kolizi.
Deniso, a co vaše bolest nohou? Máte za sebou finále čtvrtky.
Rosolová: Cítila jsem se docela dobře, masér Standa Tábor říkal, že nemám hrudky na svalech, což vždycky bývá známka únavy. Běželo se mi docela dobře, věděla jsem, že musím být za Britkou a nesmím nikoho pustit, tak jsem to pohlídala. Byl to dobře rozběhnutý závod. A obdivuju Francouzku Soumaréovou, která doběhla finále šedesátky a hned rozbíhala štafetu. Když jsem to viděla, tak jsem si trochu mnula ruce, protože jsem věděla, že bude unavená.
Druhý úsek a Jitka Bartoničková? Byl to boj udržet se?
Bartoničková: To teda zuby nehty nebylo, cítila jsem se dobře, udržela jsem to. Čekala jsem, že Ruska půjde přede mě, ale naštěstí jsem byla rychlejší. Předávala jsem na druhém místě a s tím se dalo něco dělat.
Zuzano, závod v kontaktu, tak vám to vyhovuje, že?
Hejnová: Jo, tak to mám moc ráda. Hlavně když jsem před sebou viděla holku, která neběžela nic moc na hladké čtvrtce, tak jsem si říkala, že si to nechám na konec a povezu se.
Vsadila jste na jistotu bronzu?
Hejnová: Nemohla jsem pomýšlet výš. Říkala jsem si, že ji jen uvisím, než abych to přepálila a pak mi došlo. Sil už nebylo na rozdávání, šla jsem opravdu jen po tom bronzu.
Je to náplast na individuální závod?
Rosolová: Jo. Pro mě, pro Zuzku, i pro Leňu, která ve svém závodě žuchla. Dokázaly jsme se zmátořit. A čas 3:28 je na halu hodně slušný.
Hejnová: Jsem celkově spokojená. Mám velký osobák, medaili, co víc si přát.
