Naposledy Špotáková házela loni 16. září při sedmiboji v Talence. "Tam jsem myslela, že s oštěpem seknu navždy, moc povedená soutěž to nebyla," vzpomínala. "Ale teď už se těším, že si jen tak hodím."
Už máte i další atletické plány?
Nechám tomu volný průběh, dělám to tak ve všech věcech a mám s tím dobré zkušenosti. Musím poslouchat, co říká tělo a co to druhé tělíčko. I Honza Železný mi dává a vždycky dával volnou ruku, a teď dvojnásob. Když se mi něco nelíbí, umím si říct. První pokyny k soustředění, k tréninku přijdou až před Vánocemi na Lanzarote.
Chybí vám atletika?
Když začínaly závody, měla jsem jiné starosti, takže to mi nechybělo nic. Co ale opravdu postrádám, je běhání. Měsíce před porodem jsem nemohla vyrazit jen tak do lesa, přitom já tak ráda. Poslední dobou se zase začínám těšit na to, jak hodím oštěpem, což mi taky dlouho nechybělo. Jenže pak je tam posilovna, což jsou méně oblíbené tréninky, na které se netěším stále.
Platí, že se za rok na stadiony vrátíte?
Chci. Trenér už se mě ptal, jestli mu můžu potvrdit, že budu pokračovat. Volal mi někdy před Tretrou a ptal se: Opravdu? Já mu řekla: No myslím, že jo. Cítila jsem, že si oddechl.
Sledujete oštěpařské závody?
Zajímavé je, že si teď píšeme s Christinou Obergföllovou, se kterou jsem si nikdy nepsala. Vyptává se, jak se mám, jak se daří, já jí zase přeju, ať se daří jí v závodech. Ale jinak mi sezona přijde taková nemastná, neslaná, nějak mě ženský oštěp nevzrušuje. Zato sleduju mladé české atlety. Před porodem jsem říkala, že přicházejí noví závodníci a že si můžu dát pauzu. A na to jsem měla čuch, musím se pochválit. Láďa Prášil, Pavel Maslák, Zuzka Hejnová, zdá se, že česká atletika jde nahoru. Naopak mě nepotěšil ten dopingový skandál sprinterů ve světě.
(V zákulisí se ozývá křik malého Janka. "Úplně teď neskládám věty, protože přemýšlím, proč hošík tak brečí," zaráží se Špotáková.)
TO JE ON. Oštěpařka Barbora Špotáková s přítelem Lukášem představili světu syna Janka.
Myslíte, že vás mateřství při závodech nějak poznamená, změní?
To se ještě asi nedá říct. Co ale říct můžu, že když jeden den běžím, a pak zase za dva, tak cítím, jak forma roste. Každý den je to lepší, to je na tom hezké. Celé těhotenství jsem se snažila být aktivní, nachodila jsem pár stovek kilometrů, takže se cítím v docela dobré kondici. Ale nejsem blázen, co by něco hrotil, času mám dost. Se svými zkušenostmi můžu začít oštěp trénovat až před Vánocemi, kdy plánuju první soustředění s opravdu profi přístupem.
Jak zatím nový život zvládáte?
Dobře, Lukáš mi hodně pomáhá, i mamka, když je potřeba. Máme svůj režim, proto si troufám i někam vyjet, byli jsme už dokonce na výletě na chatě v Jablonci, kde nebyla elektrika. Byla to docela odvaha, ale klukovi se tam líbilo. Daří se mu dobře, roste jak z vody, je zdráv, což je to nejdůležitější. A i já jsem pozitivně naladěná. Už jsem zvládla s kočárkem i popoběhnout, mám pocit, že bych si i chtěla hodit, kdyby mi ho někdo pohlídal. Je hodný, když má dobrou náladu, tak spí, v noci dlouho spí, takže jsem poměrně odpočatá, což nekteré matky nemají.
