Jeho pracovní filozofie mu říká: Vidět bys měl být zejména v momentech, kdy se nedaří. Turnaj mistryň v Istanbulu je výjimkou, vždyť v podzimní části sezony 23letá česká tenistka září. Přesto 42letý vystudovaný tělocvikář a sportovní psycholog z Olomouce sedí v její trenérské lóži a usmívá se.
Úsměv a emoce psychologa, je to dobré znamení?
Sportovní psychologie je trochu odlišná od té klasické. Když v tom alespoň trochu nejsem emočně zainteresován, vztahově to může mít negativní dopad na práci.
Tak proč nejezdíte na turnaje víc?
Hlavní mentální práce je v tréninku, tady nic nového nevymyslíte. Můžete jen dolaďovat. Ale je dobré vidět klienta v maximální zátěži, jeho interakci s ostatními. Jsou to drobnůstky, které pomohou změnit půl procenta, procento výkonu, což se zdá málo, ale v tenise je to někdy opravdu o milimetrech, o jednom balonu a zápas vypadá jinak. Detaily dělají výsledek.
S Petrou Kvitovou jste letos byl už v Katovicích. V čem se od té doby změnila?
Podstata zůstává stejná, mění se parametry tlaků v rámci týmu, osobního života, postavení v tenisovém žebříčku, výsledku na turnajích. Ale základ je velmi pevný. Pracujeme na tom, aby Petra byla adaptabilnější na změny. Aby se naučila ze zkušeností aktuálně nepříjemných čerpat do budoucnosti. V každé zkušenosti je něco, co si můžete vzít a pracovat s tím. Někdy je to těžké najít, ale je to tam!
Jaký byl z vašeho pohledu její letošní rok?
Velmi těžký. Z hlediska naší práce se jako nejužitečnější ukázalo, že bez ohledu na to, že se jí v některých momentech nedaří, je schopná udržet koncentraci na každodenní tvrdou práci, která nepřináší satisfakci tím, že se hned projevuje ve hře a výsledcích. Za celou dobu jsem se nesetkal s tím, že by to někdo dokázal takhle udržet jako ona. Neztratila víru, že tohle je cesta, na které se vyplatí pracovat, a přijde to. Opravdu už to vypadalo, že je to dlouhé, že to není ono, nějaké vlny tam byly.
Její riskantní hra měla propady nahoru a dolů. Co psychika?
Já ten pocit neměl. Je složité odlišit to ve výkonu... Projev na kurtu může být třicetkrát stejný, ale příčina může být pokaždé jiná. Rozpoznat, kde je potřeba přitlačit, je někdy skoro nemožné. Proto je pro mě nesmírně důležitá spolupráce s Davidem Kotyzou a nyní s Markem Všetíčkem. Sdílení informací je hodně otevřené a na základě toho se dá „číst“. Spolupráce s trenérem je na vrcholové úrovni alfou a omegou.
Pozoroval jste v těžkém období změny v chování české tenistky?
Ne. Ve chvíli, kdy se má pracovat a přijde trénink, drží si Petra své nasazení.
Posune ji uplynulý těžký rok psychicky dál?
Jsem optimista. Myslím, že jo. Daří se jí zpracovat, že zkušenost, která byla nepříjemná, se pro ni stane něčím, o co se bude moct v dalších letech opřít. Prošla si tím, zvládla to, ví, jaké to je, když člověk na něčem usilovně pracuje, a nedaří se mu to.
Pracujete s jednou z nejlepších hráček. Cítíte zodpovědnost?
Hmm... Celá naše práce je založená na tom, že něco nabízíme, ladíme, ale co si neodmaká, to nemá. Není to moje práce, ale její! Zodpovědnost mám za to, aby to, co děláme, zapadlo do toho, co potřebuje a co u ní funguje.
Přesto, jak moc je to pro vás emočně náročné?
Trenéři to mají horší! Pro psychologa je to snazší, z hlediska tlaku a zodpovědnosti je někde až dvacátý v řadě, kdo za to může. První pitomec je hráč, pak trenér a až potom je pitomec psycholog.
