Seděl ve finském hotelu u švédského stolu a u oběda dobíjel baterky po slalomovém tréninku. Za okny se valily mraky. "Nebylo moc vidět pod nohy," postěžoval si 27letý závodník. "Trošku se zatáhlo, byla fujavice, ale pistu jsme v rámci možností otestovali."
A jaké jsou před první prověrkou vaše pocity?
Já se cítím dobře, tak uvidíme. Sice mi dva tři dny trvalo, než jsem si zase zvykl na ten leďák, protože kopec tady mají dobře vypreparovaný, je to tady celkem solidní led. Ale je otázka, jestli i v závodě to bude takto. Dneska tam měly holky ježdění a říkaly, že to zase nebude takové.
Máte nějaká očekávání?
Asi úplně ne. Příprava proběhla tak, jak měla, všechno klaplo, udělali jsme maximum, a teď se uvidí, co první závod přinese. Ten bývá vždycky poměrně nervózní, nikdo neví, jak na tom je, takže asi spíš rozhodne hlava. Je potřeba ukočírovat nervy. Ale v tréninku se cítím úplně v pohodě.
I kotník, který jste si minulou zimu pochroumal, je na tom stejně?
Ten je úplně v pohodě, podařilo se mi ho doléčit. Měl jsem strach, že to bude něco chroničtějšího, ale je to v klidu. Už když jsem vyjel poprvé na sníh, to bylo někdy v červnu, už jsem o něm nevěděl, což bylo super. Vůbec nedělá problém a zaplať pánbůh za to. Docela si teď lyžování užívám, protože nemusím řešit, jestli mě něco bolí. Je to super.
Levi bude váš stý závod ve Světovém poháru.
Jo, taky jsem to četl. Je to zajímavý, ale nijak to neřeším. Ukazuje to, že nějaký závody už jsem objel a že nějaké zkušenosti už jsem nasbíral.
Umíte být ještě po tolika letech nervózní?
Jo, to určitě umí být každej. Není to taková nervozita, že bych nespal, ale slalom je zrádná disciplína. Neprožívám už to tak, jako když jsem jel první závod, to jsem z toho byl úplně hotovej. Teď už je to větší rutina. Předzávodní stavy, kdy to s člověkem trochu zamává, to už si umím víc hlídat.
Vzpomeňte na debut v Söldenu. Už je to osm let.
To bylo zajímavý. Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli budu moct jet, až dva dny předem se uvolnilo místo a bylo to super. Byl jsem sice vyklepaný, ale těšil jsem se. A pak jsem byl překvapený z toho, že jsem nebyl úplně daleko od postupu, vyhovovala mi ta těžká trať. Po Söldenu jsem pak přijel na Evropský pohár, kde každý věděl, že mám za sebou svěťák, byl jsem tam jako favorit, jenže byly úplně jiné podmínky a skončil jsem ještě hůř než ve svěťáku.
V něm máte letos asi jasný cíl, ne? Je jím návrat do nasazované třicítky?
Určitě, to je pro nás zásadní věc, hlavní cíl roku. Je to prokázání dlouhodobé formy. A olympiáda? To je sice vrchol sezony, třešnička na dortu, ale základem je ten svěťák.
