Před třemi lety, v únoru 2010, si coby servisman kanadské biatlonové reprezentace užíval v domácím prostředí olympijské hry ve Vancouveru. V uplynulých dvou týdnech osmatřicetiletý československý rodák Tomáš Žídek ochutnal "domácí" biatlonové mistrovství světa v České republice v Novém Městě na Moravě.
"Řekl bych, že se to dá porovnat," usmíval se. "Je krásné, že se do Česka vrátil světový biatlon. Je to moc hezký pocit." ¨
Tomáš Žídek■ Servisman kanadské biatlonové reprezentace se narodil 5. března 1975 v tehdejším Československu. |
Jak jste si jako rodák z tehdejšího Československa, který od sedmi let žije v Kanadě, užil světový šampionát v mateřské zemi?
Bylo to super. S biatlonem jezdíme po Evropě, ale nikde nenajdu řeč, které rozumím tak jako tady.
Česky umíte stále skvěle. Jak je to po tak dlouhé době možné?
S rodiči jsme si zvykli, že doma mluvíme česky. I teď. Nemůžu přijít domů a na rodiče mluvit anglicky, protože to je divné. S češtinou ale mám malý problém. Doma, když si zrovna nemůžu vzpomenout na české slovíčko, použiju anglické. Tady se zaseknu. (usmívá se)
Jak často se do Česka dostanete?
Moc často ne. Naposledy jsem tu byl loni, na svěťák. Často mám v plánu se sem stavit. Jezdím totiž do Oberhofu testovat lyže do tunelu. Vždy si říkám, že skočím na pár dní do Česka, ne pokaždé to vychází.
Narodil jste se v Československu, vyrostl jste v Kanadě, manželku máte ze Švédska. Kde se cítíte doma?
Protože jsem vyrostl v Kanadě a tam jsem taky bydlel nejvíce, tak se doma cítím tam. Na druhé straně vnímám za domov i Evropu. Takže se cítím doma tak lehce všude. (úsměv)
A kde tedy žijete?
Řekl bych v severní půlce světa. (směje se) Anna ve Švédsku pracuje, dělá tam trenérku. Takže v zimě, když mám pár dní volno, nemá smysl, abych letěl do Kanady. To nám vychází lépe být ve Švédsku. Naopak v létě, na podzim a na jaře jsme v Kanadě.
Plánujete alespoň po šampionátu strávit nějaký čas v Česku?
Ne, jedu do Švédska – přes Litvu a pak trajektem do Stockholmu. Měl jsem v plánu přijet o pár dní dřív, ale nevyšlo to. Pak jsem měl plán tady zůstat trochu déle, ale to taky nedopadne. (úsměv) Protože máme fakt málo času. Budu s prckem a manželkou na tři týdny a pak zase jedu pryč. Ale máme v plánu přijet do Česka na jaře.
Biatlonový život je hodně kočovný a náročný. Je pro vás výhoda, že vaší manželkou je bývalá biatlonistka, a tak má pochopení?
Přesně tak. Ona tomu rozumí, ví, co dělám. Takže to hodně pomáhá. Biatlon je pro rodinu opravdu těžký. Já to mám dobré, nemůžu si stěžovat. Ale přes zimu, když jste hodně pryč, rodina vám chybí. Zvlášť, když máte malého prcka.
Vašemu synovi Liamovi je čtyři a půl roku. Jakou řečí mluví?
Je to taková smíšenina. Mluví anglicky a švédsky, proměňuje to dost rychle. Pozná, jakou řečí se mluví. A přizpůsobí se.
A co čeština?
Česky zná pár slov, ale je to těžké. Nechtěli jsme, aby v tom měl moc mišmaš. Ale teď na něj začneme zase mluvit víc česky.
Takže české pohádky nezná?
Ale jo, čteme mu české pohádky, mluvím na něj česky. Ale nerozumí tolik jako jiným řečem. Musíme s tím na něj pomalu.
Když jste s manželkou oba z biatlonového prostředí, povedete k biatlonu i syna?
Myslím, že s dětmi je to zajímavé. Musí si najít svou cestu samy. My se mu snažíme představit hodně sportů, ať si užije. Protože víme, jaký život biatlon nabízí. Není to pírko. Takže ať si užije, uvidí různé věci. Až vyroste, tak bude vědět, co mamina udělala. A co dělá tatínek, proč si hraje právě s lyžemi. (směje se)
Když jste byl v Novém Městě už loni, jak byste porovnal Vysočina Arenu tehdy a dnes?
Jsem příjemně překvapený. Co tady udělali za poslední rok, to je obrovské. Já jsem tady byl na mistrovství Evropy. Pak na mistrovství světa juniorů. A změna do loňského roku byla obrovská. Myslel jsem, že už to nemohou moc vylepšit. Pak jsme přijeli a koukám: je to neuvěřitelné. Moc hezké.
Takže můžete být hrdý, že jste z Česka?
Přesně tak. (usmívá se) Jsem strašně rád i za český mančaft. Myslím, že jeli super. Moc dobře se na mistrovství připravili. Tak dobře zajet, navíc pod takovým stresem, je neuvěřitelné.