Když spolu hovoříme, v Argentině je právě devět večer, v Česku dvě v noci. Z hlasu Záhrobské vyvěrají radost i klid. Žádné obavy. V létě, před operací nádoru hypofýzy, se o ni tolik lidí strachovalo.
"Ten zvrat byl hrozný," vypráví o temné době v exkluzivním rozhovoru, který si můžete přečíst ve čtvrtek v Magazínu DNES. "Během dvou dnů se můj stav neskutečně zhoršil. Jenže já si na tyhle dva dny ani moc nepamatuji."
Na chvíle po operaci naopak vzpomíná: "Prožila jsem pak první bezesnou noc v životě, honilo se mi najednou hlavou tolik věcí. Nebylo mi úplně dobře, po zásahu mi tekla z nosu krev. Ale od doktorů jsem hned věděla, že se zákrok povedl. To byla obrovská úleva."
Proti plánu, který s novým koučem Mayrhoferem na jaře vymysleli, sice v září odletěla do Ushuaie se zpožděním, ale už pouhý fakt, že odletěla, je jejím triumfem. "Trénuje tu také řada dalších evropských týmů. Každou chvilku mě někdo zastaví a říká: Jak se ti daří? Jsme hrozně rádi, že tě zase vidíme na kopci."
Program má nabitý tréninkem, jediný volný den využila na tříhodinový výlet po okolí, za tuleni a kormorány. "Dopluli jsme i k majáku, kterému se říká Maják na konci světa a je známý z románu Julesa Verna."
Ze zasněžených skalisek na jihu amerického kontinentu se však brzy vrátí do českých končin. "Těším se domů, třeba i na takové drobnosti, jako jsou jehličnaté stromy. Užiju si je, po návratu mě čeká v Krkonoších tradiční brigáda na pomoc lesu. Budeme sázet nové stromky a plít louky."
Desátého listopadu se ve finském Levi koná první slalom nové sezony Světového poháru. Věří, že může být na jeho startu. Byť v tréninku zatím se stoprocentním nasazením trénovat nesmí. "Lékaři mi kladli na srdce, abych to nepřehnala a tělo nepřetížila. Moje hypofýza ještě na 100 procentech není. I když jsou všichni operatéři optimističtí, nikdo z nich mi neřekne, že je něco jisté. Ale zatím se každý týden cítím nesrovnatelně lépe."
