"Přece se nemůžeme nechat od Monte Carla pokořit," vysvětluje Rada, který startoval s vozem Alfa Romeo 147 a zlínským navigátorem Jaroslavem Jugasem. "Byl jsem nešťastný z toho, že jsme skončili už v páté erzetě. Při svém posledním zdejším startu bych chtěl dojet."
Jak moc jste auto při havárii zničil?
Mechanicky na něm moc práce není. Udělali jsme poruchu karoserie. Levý zadní bok je naražený dovnitř, ale ochranný rám a další věci vypadají v pořádku. Když jsme auto dostali z příkopu na silnici, nastartovali jsme a dojeli do servisu po svých. Ale teprve doma uvidíme, kolik se toho zničilo a kolik práce nás čeká.
V Rallye Monte Carlo jste startoval už popáté. Žádný z českých soukromníků tady tolikrát nezávodil. Co vás na soutěži tak láká?
Asi její obtížnost. Je to mimořádný závod, letošní ročník to zase dokazuje. I když tady jedete popáté, nikdy se nevrátíte na stejný závod, na stejné tratě, do stejných podmínek. Vždycky je něčím nový. Letos třeba velkým množstvím vody. Kvůli dešti bylo všude spousta bláta.
Rada v Monte Carlu2009: 21. místo |
Hraje nějakou roli i renomé závodu?
Samozřejmě. Pro každého, kdo jezdí rallye, je Monte Carlo velkým pojmem. Neznám nikoho, kdo by si ho nechtěl zkusit.
Takže zdejší start všem českým jezdcům doporučujete?
Každému říkám: Vyzkoušejte si, jak náročné mohou být rychlostní zkoušky. A když organizujeme rallye v Hustopečích, zdůrazňuji to hlavně těm, kteří nadávají, že naše trať má moc nebo málo zatáček, že je tam hodně bláta a podobně. Ať se podívají, jak jsou tady dlouhé, složité a technické tratě, že je tu polovina komisařů a organizátorů proti Česku a přitom všude je spousta diváků.
Jak je start na Rallye Monte Carlo finančně náročný v porovnání s podniky v Česku?
Vyjde zhruba tolik jako pět závodů u nás.
Takže zvažujete, jestli obsadit pět domácích podniků, nebo vyrazit do Monte Carla?
Takhle to nestavím. Snažíme se jet český mistrák, aby se udržel v nějakém rozsahu a kvalitě. K tomu přemýšlíme, kde si udělat radost. A už pětkrát to vyšlo na Monte Carlo. (úsměv)
Pokud pomineme samotný závod, co je tady nejsložitějšího?
Hlavně logistika, která výrazně zvyšuje náklady. Hodně se přesouváme. Jsme v západní Evropě a speciálně v Monaku, kde je všechno drahé. Navíc tu trávíme deset dní, v práci jsem si musel vzít dovolenou. Ale tak to dělám každý rok. Čistím si tady hlavu, abych se v pondělí mohl vrátit do práce a fungovat.
Už jste se zmínil, že patříte do organizačního týmu hustopečské rallye. Využili jste něco ze zkušeností, které jste tady nabrali?
Zjistili jsme, jak jednoduše se některé věci dají dělat. Vždycky jsem měl pocit, že si v některých věcech komplikujeme život. Možná je to dané pravidly hry v Česku, ale tady jsem získal velký nadhled.
Můžete být konkrétnější?
Okoukali jsme hlavně vstřícnost k posádkám a přátelskou atmosféru. Vzali jsme si příklad ze zdejších technických přejímek. Nejsou vázané na konkrétní čas, ale posádky na ně můžou přijet kdykoliv během dne.
A je něco, co se vám dosud nepodařilo?
Zjistil jsem, že ty samé problémy jako my má i mistrovství světa. Ale pokud bych měl říct, co zdejšímu závodu závidím, jsou to tratě a taky ochota lidí respektovat pořadatele. Sami jsme to poznali na vlastní kůži, když jsme po nehodě stáli u silnice. Lidé si nedovolili neposlechnout pořadatele.
