Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jela jsem hrozně. Nevím proč, řekla Sáblíková. I tak byla spokojená

PODRUHÉ DRUHÁ. Stejně jako před týdnem na tříkilometrové trati dojela i v pátek na „pětce“ Martina Sáblíková na druhém místě. Ilustrační fotografie. | foto: Profimedia.cz

21 2014
Martina Sáblíková zažila v pátek jednu ze svých vzácných porážek na pětikilometrové trati. S druhým místem ze Soulu byla spokojená, ale s jízdou? „Ta byla s prominutím hrozná,“ řekla 27letá rychlobruslařka.

Od začátku závodu ztrácela na čelo. Vítěznou Němku Pechsteinovou nedostihla, uhájila však druhé místo a dostala se do čela hodnocení Světového poháru na dlouhých tratích. „To je prima,“ řekla.

Jak jste spokojená s dnešním výkonem?
Jsem spokojená s druhým místem. Můj projev jízdy nebyl nic extra. Musím říct, že z času jsem zklamaná. Před závodem jsem se cítila dobře, ale v závodě mi prostě vůbec nešlo jet. Jsem ráda, že to vystačilo na druhé místo.

Proč to nešlo?
V tréninku jsem se cítila dobře, jezdila jsem dobré časy, ale při tom závodě mi to vůbec nešlo. Těžko říct, čím to bylo.

Na rozbruslení bylo vše v pohodě?
Cítila jsem, že led je jiný. Při startu už jsem věděla, že mi to nejede. Jela jsem a nedokázala jsem zrychlit, ani kdybych se postavila na hlavu – taková bezmoc.

Co jste si pomyslela, když jste uviděla vydařený čas 42leté Němky Pechsteinové?
Podle časů z tréninku jsem si říkala, že bych to mohla překonat. Ale v závodě mi to nešlo.

V cíli to vypadalo, že máte dost. Protrápila jste se tím závodem?
Ano. Ale v cíli mi bylo docela dobře. Cítila jsem nohy, ale nijak extra mě nebolely. Prostě jsem vůbec nemohla jet. Nevím, čím si to mám vysvětlit. I když jsem se snažila zrychlit, tak projev jízdy vypadal pořád stejně. Nešlo to, nemohla jsem s tím vůbec nic dělat.

Jak vám sedl led?
Byl pomalý, těžký, takový měkký. Možná tomu nesedla moje technika, jedu šest kroků, ale nechci se na to vymlouvat. Prostě mi to nejelo.

Bylo pro vás stresující, když trenér Petr Novák hlásil ztrátu na čelo?
Když mi hlásil ztrátu dvě tři vteřiny, věděla jsem, že už to nezvrátím, to bych musela jet kola za 32 a půl vteřiny. Stresovala jsem se spíš, abych byla na bedně. Vůbec jsem netušila, kolikátá můžu dojet.

Nakonec máte další umístění na pódiu a vedete Světový pohár. Je to aspoň malá útěcha?
Jedna věc je, že projev mé jízdy vypadal tak, jak vypadal. I s tím, jak jsem s prominutím hrozně jela, je to pořád druhé místo. Spokojená musím být a jsem, akorát bohužel nejsem spokojená s tím, jak to nešlo. Že vedu svěťák je prima, ale potřebovala jsem spíš 100 bodů než 80. V Berlíně se pojede zase trojka, tam budou odstupy od dalších závodnic jiné, tak uvidíme.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze