Že byste si ale všech těch jedenáct trofejí pro šampionku Světového poháru prohlédli pěkně v řadě, vystavené vedle sebe, na to zatím můžete zapomenout.
„Teď bydlím v bytě 2 + 1, tam by se moc nevešly,“ říká Martina Sáblíková. „Některé doma mám, ale další jsou u našich a u dědy. A o jednom mi dokonce říkal Petr Novák, že ho letos objevil u sebe doma.“
Ten poslední je každopádně mimořádnou motivací do další zimy, ve které se má už počtvrté - a možná i naposledy - v kariéře představit na olympijském ledu.
Jaké pocity ve vás převládaly, když jste nyní ve Stavangeru dojela úplně poslední závod sezony? Bylo to cosi jako: Uf, konečně!
My už jsme během pohárového finále i přestávali trénovat, chodili jsme si v podstatě jen tak zabruslit. Všichni už byli po mistrovství světa v Hamaru dost unavení. A pak přišla má závěrečná patnáctistovka, najížděla jsem do poslední zatáčky, a sama pro sebe jsem si při tom říkala: Tak ještě poslední zatáčka posledního závodu téhle sezony a máš volno!
Kouč Petr Novák naznačil, že vašich jedenáct vyhraných Světových pohárů v řadě už v budoucnu nikdo nikdy nemusí překonat.
Takhle bych to neviděla. Jsem ráda, že jsem to mohla být já, komu se to povedlo. Ale ve sportu se všechno mění.
TEN JEDENÁCTÝ. Sáblíková a pohár pro vítězku Světového poháru.
Co stavíte výš? Zlato z mistrovství světa na 5 000 metrů, nebo právě jedenácté celkové vítězství v poháru?
Těžko hodnotit, obojí je bezvadné, nerozlišovala bych. Jsem hrozně ráda, jak sezona nakonec dopadla, i když jsem od prosince měla zdravotní problémy s úponem v koleni. Jen doufám, že se nebude ozývat i v další zimě.
Sezonní NEJMartiny Sáblíkové Co bylo pro vás nejhezčí? Co bylo nejbolestivější? Co bylo nejpřekvapivější? |
Bolela vás tahle sezona mnohem víc než jiné?
Asi nejvíc, co mě kdy bolela. Nejspíš to byl i následek toho, že jsem po té minulé neměla pauzu a hned se vrhla na kolo. Teď už mi vypínala i hlava. Potřebovala jsem pauzu od pocitu, že musím pořád něco dokazovat a závodit. A ta pauza tam po minulé zimě žádná nebyla.
Když vám vypíná hlava, co je na takový stav lék?
Přečíst si knížku, pustit si film, nepohybovat se. Je mi jedno jaký film, hlavně že při tom nemusíte myslet na sport.
Půjdete nyní s kolenem na další vyšetření?
Znovu na magnetickou rezonanci, abychom viděli, zda je vše, jak má být. A potom budu mít hodně dlouhý odpočinek, abych zregenerovala.. Možná i měsíc.
Kdy naposledy jste měla tak dlouhé volno?
Asi před třemi lety. Tělo si řekne.
Co tedy máte během volna v plánu?
Nějaké moře a nějaké lázně. Načerpat síly do olympijské sezony.
Copak vy vydržíte měsíc nic nedělat?
Ono to nebude o úplném nicnedělání. Tak čtrnáct dní stoprocentně nic dělat nebudu. Ale pak se půjdu občas třeba proběhnout, když bude můj úpon v pohodě. Jinak by po dovolené bylo mnohem těžší zase do toho vlítnout.
A potom? Je možné, že opět absolvujete nějaké závody na kole?
Uvidíme. Spíš se na kole budu tentokrát jen připravovat na zimní olympijskou sezonu.
Do týmu jste přibrali maséra Jana Cuřína, se zkušenostmi od cyklistů. Jak jste si sedli?
Jsem hrozně ráda, že k nám přišel. Dokáže naladit super atmosféru. Díky tomu pak nemusíte myslet jen na sport. Sejdou se s Petrem u jídla a dokáží se bavit tak, že na chvíli zapomenu, že jsem sem přijela závodit. Což bylo hlavně ke konci sezony hodně důležité. Navíc i Petr je spokojený, že nás sám nemusí po tréninku ještě masírovat a může si dělat nějaké to papírování.
POSLEDNÍ STUPNĚ VÍTĚZŮ SEZONY. Coby vítězka závodu na 3000 metrů při pohárovém finále ve Stavangeru (vlevo), třetí na 1500 metrů (uprostřed) a s trofejí pro pohárovou šampionku na dlouhých tratích (vpravo).
Bylo pro vás nyní psychicky důležité uspět na posledních vrcholných akcích před olympiádou?
To ano. Upřímně řečeno mě překvapilo, jak jsem na vícebojařském mistrovství v Hamaru zajela trojku a pětku. Čekala jsem, že mi tam ve čtyřboji budou docházet síly, ale nakonec mi připadalo, že jsem jich měla ještě na rozdávání. Což byl skvělý pocit. Snad bude příští rok stejný.
Už dříve jste naznačila, že byste po olympijských hrách v Koreji mohla ukončit kariéru. Váš kouč však naznačuje, že to snad neuděláte.
Jo, řeší to se mnou. Od té doby, co jsem s touhle možností vyšla na veřejnost, mi spousta lidí říká, ať to nedělám, ať nekončím hned po olympiádě a zkusím to ještě dál, že skončit můžu vždycky. Těch lidí, co mě takhle nahlodávají, je najednou hrozně moc. Někteří, na které hodně dám, mi vykládají věci, se kterými se ztotožňuji. Takže... ještě nevím, jestli to vážně zabalím.
Kam se misky vah kloní právě teď?
Momentálně k tomu, abych pokračovala dál. Ale hodně bude záležet i na mém zdravotním stavu.
Koukalová, Sáblíková, Strachová. Tři z největších osobností českých zimních sportů letos hovořily o možném konci kariéry po korejských hrách. Vnímáte i osudy těch ostatních?
Určitě, něco se ke mně dostane a něco si i přečtu, protože samozřejmě sleduju celý český sport. Ale co se týče mne, tak i kdybych po Koreji přestala s vrcholovým sportem, dál bych se kolem něj motala, abych pomohla těm, co mají přijít po mně. Úplně bych asi neodešla.
PO OLYMPIÁDĚ NESKONČÍ. Kouč Petr Novák tomu věří.
Dovedete si tedy představit, že byste na zimních hrách v Pekingu 2022 byla coby trenérka Nikoly Zdráhalové?
Možná trošku jo. Jako trenérka ano. Ale neumím si představit, že bych musela dělat všechno to, co pro nás dělá Petr. To bych stoprocentně nezvládala. On dělá i věci, které by klidně mohl zastat někdo jiný.
Snila jste také o tom, že zkompletujete zimní a letní olympiádu. Nepomýšlíte někdy i na Tokio 2020?
Vůbec ne. Zatím se jen dostávám do situace, že bych mohla říci, že budu pokračovat dál i po Koreji. Abych k tomu ještě přidala plán, že se pokusím závodit na letní olympiádě, teď vůbec nemám v povědomí.
