Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

„Hromadný“ debut Sáblíkové: Jet čtyři kola sama proti těm holkám, to nejde

Martina Sáblíková při závodě Světového poháru v japonském Obihiru. | foto: Profimedia.cz

16 2014
Už ve své kariéře vyzkoušela všelicos, ať už na bruslích nebo na kole. Při Světovém poháru v japonském Obihiru však Martina Sáblíková absolvovala další velkou premiéru. Poprvé nastoupila do strkanice v podobě hromadného závodu rychlobruslařek. Po 16 kolech jí počítač „vypočetl“ 6. místo.

Jak vám tedy chutnal závod s hromadným startem?
To je hrozná pakárna. (směje se)

Jiný je oproti ostatním rychlobruslařským závodům i tím, že o konečném pořadí nerozhoduje jen projetí cílem, ale zároveň také nasbírané body. Jako při cyklistické bodovačce.
Jo jo, ve 4., 8. a 12. kole se zvoní a sbíráme body za tři prémiové spurty, 5, 3 a 1. V cíli je pak samozřejmě těch bodů víc: 60, 40 a 20. A po závodě se to podle bodů všechno seřadí. (Získané body jsou nadřazené nad čas v cíli, až poté se závodníci bez bodů seřadí podle času.) Pravidlem je, že musíte dojet bez ztráty kola. Když vás dostihnou o kolo, všechny body ztrácíte.

Vy jste sice projela cílem na 7. místě, ale díky bodům, které jste si vyjela na třetí prémii, jste skončila šestá.
Přesně tak.

Byla to při závodě podobná strkanice jako v pelotonu na kole?
Tady nemám pod sebou to kolo, tak nemusím tolik odhadovat vzdálenost. Za ty holky se nějak srovnám. Navíc jsem kdysi jezdila závody na kolečkových bruslích, takže mi to nepřišlo až tak cizí. Ale poté, co jsem měla v nohách patnáctistovku, ten závod lehký nebyl.

Během tří dnů v Obihiru jste absolvovala přes 14 závodních kilometrů.
To není špatné, co? Navíc v takovém tempu.

Jak na takovou nálož reagují vaše nohy?
Teď mě zrovna docela dost bolí. Příští týden máme v Soulu na programu pětku, tak uvidíme, jak se mi pojede.

Závod s hromadným startem byl pro vás dnes především školou, jak ho jezdit? V půli trati jste chvíli i diktovala tempo.
Tehdy jsme jely vepředu asi v osmi a já nechápala, proč ostatní nepokračují po prémiovém spurtu ve stejném tempu dál. Mohly jsme zbytku pole ujet třeba o 100 metrů a pak mezi sebou taktizovat. Jenže nikdo z těch holek nejevil snahu jet, tak nemělo cenu, abych jim to tahala.

Martina Sáblíková při závodě Světového poháru v japonském Obihiru.


Potom jste šla čtyři kola před cílem sama do úniku. Věřila jste, že ho můžete dotáhnout až do cíle?
Já si nejprve jela pro body na prémii. Po ní jsem měla větší rychlost než ostatní. Ty se na chvíli postavily, takže jsem si vypracovala docela náskok. Nevěřila jsem, že bych dojela do cíle sama, ale myslela jsem si, že si mě dorazí třeba jen dvě další holky a budeme spolupracovat a střídat se.

Nakonec však platila cyklistická klasika: únik byl na posledních metrech dostižen.
Asi tak. Jet čtyři kola sama proti těm holkám, to prostě nejde. Ani šesté místo není vůbec špatné. Nejvíc mě ale dneska dostali už před startem.

Co vám provedli?
Loni se totiž jezdily hromaďáky z malé zatáčky, kde byly u kraje dráhy špunty stejně jako při klasických závodech. A teď jsme přišly na led a já se divím: Kde jsou špunty? Načež nám oznámili: Je nové pravidlo, že se hromadné závody jezdí úplně u kraje oválu (tedy i v dráze, která je jindy určena jen k rozjíždění před závody). Já na to reagovala: To si děláte srandu?

Najednou jste se musela potýkat s rádiem zatáček, na který nejste ve velké rychlosti zvyklá.
Právě. A vybrat tu zatáčku, když na takový rádius nejste zvyklí, je hrozné. Vůbec jsem nevěděla, jak to jet.

Radila jste se před startem o strategii i s vaší kamarádkou Claudií Pechsteinovou, která už má s hromadnými starty větší zkušenosti?
Domluvily jsme se s Claudií, že po druhém zvonění půjdu dopředu a pak zkusíme spolu odjet. Jenže jak bylo v balíku hodně lidí, tak se Claudia ocitla úplně jinde než já, a nešlo to.

Jaké je tedy vaše resumé k závodům s hromadným startem. Zkusíte je také v budoucnu?
Asi zkusím. Celkově to bylo nakonec docela v pohodě. A když už nic jiného, tak při tom závodě odjedu víc jak pět dobrých kilometrů.

A co patnáctistovka, kterou jste absolvovala hned zkraje nedělního programu? Tu hodnotíte jak?
Prvních 300 metrů bylo hrozných, vůbec jsem se nemohla rozjet. Rozbíhat jen za 27,2, to se mi hodně dlouho nepovedlo. Navíc jsem jela celý závod bez soupeřky, se kterou bychom se přetahovaly. Polka, která se mnou startovala, brzy upadla. Takže jsem se sedmým místem vzhledem k tomu, že jsem jela sama a rozjela to tak pomalu, opravdu spokojená.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze