Ve středu váš trenér hovořil, že odstartujete po zranění volněji a že ho uspokojí umístění do 8. místa - a teď jste vítězkou! To jste jen tajili, jak jste na tom dobře?
Jo, včera jsem se na tréninku cítila fakt dobře. Petr (kouč Novák) mi pak říkal, že když pojedu disciplinovaně technicky a rozjedu to opatrně, tak mám na to, abych dojela na placce. Uvěřila jsem mu. Když jsem přežila úvodní rozběh, tak jsem to potom musela zkoušet.
Ale podle hlasu vás to docela bolelo, ne?
Cítila jsem nohu už na rozběhu. Já to měla podle pokynů rozběhnout radši jen za 23 vteřin (první třístovku), ale rozběhla jsem za 21. To se prostě nedá začínat tak pomalu, když vím, že mohu bojovat o placku.
O placku? A kdy jste dospěla k závěru, že můžete jet i na vítězství?
Asi tak tři kola po startu, kdy jsem na Claudii ztrácela pořád jen to, oč mi ujela na rozběhu. Tak jsem si řekla: Třeba by to mohlo dopadnout. Petr mě obrovsky povzbuzoval, volal na mě, že jedu dobře technicky. Kolem dráhy mi fandili Poláci i naše holky. Ta obrovská podpora mě hnala.
Bylo to vaše nejtěžší i nejbolestivější vítězství na pětce?
Bylo hodně bolestivé. Nevím, jestli i úplně nejtěžší. Když si vybavím olympiádu ve Vancouveru a můj souboj s Beckertovou, tak tam to bylo vážně moc těžké.
Co vám potom v cíli říkal kouč?
Povídal: Měla jsi to rozjet za 23 a ty to rozjedeš za 21. To si děláš srandu?
Vynadal vám?
Ne ne. Hrozně se radoval a já taky. To fakt nešlo, abych začala pomalejc.
Jak je na tom noha teď?
Jo, pořád bolí. Ale oproti Salt Lake City se strašně lepší. Jak jsem v tréninku ani nestartovala a nohu jsme netrápili, cítím obrovský pokrok. Doufám, že to tak bude pokračovat dál a že za 14 dní budu moci začít i s nějakými rychlejšími třístovkami.
Pechsteinová před závodem věděla, že ještě nejste úplně zdravá?
Jo, věděla, včera jsme spolu seděly na obědě, tak jsem jí řekla, že mě to ještě bolí. Musela očekávat, že ze začátku povede - a potom se uvidí. Já se za ní dvakrát schovala i v háku, což mi taky asi trochu pomohlo.
Za dva měsíce byste si to ve stejném obsazení mohly rozdat v Soči o zlato na pětce.
Mohly. Tady jsem si před startem říkala: Když tu dojedu i po zranění na bednu, tak na olympiádě mám šanci na vítězství. Teď jsem opravdu hodně spokojená.
Těšíte se, že v sobotu nemusíte závodit? Patnástistovku v Astaně vynecháte.
Jo jo, těším.
A odpustíte si na den i trénink?
No uvidíme. Možná nepůjdu na led, ale půjdu na rotoped.
Vy jste nezmar.
No musím něco dělat, Soči je za chvilku.
