Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Václavík trénuje v Americe holky. Volejbal mu však chybí

Ostravský volejbalista Jan Václavík (vpravo) plný radosti. | foto: Jiří Seidl, MF DNES

6 2014
Do Spojených států šel se svou přítelkyní. Leč nyní se do zámoří vrátil sám. Jan Václavík, který loni v roli libera výrazně přispěl k mistrovskému titulu volejbalistů Ostravy, si dal od vrcholového sportu přestávku. "Míša v Americe studovala, ale nyní musela zůstat doma, aby tady dokončila školu," vysvětlil Václavík, proč do USA vyrazil bez ní.

Proč se vůbec do zámoří vracíte?
Kvůli jazyku. Předtím jsem tam až moc času trávil s Míšou v češtině, takže moje zlepšení v angličtině nebylo tak velké. Doklepu jazyk a pak se uvidí.

Jak v Americe žijete?
Když jsme tam byli loni, tak jsme první měsíc hodně cestovali, protože Míša tam má moc přátel. Ona pak studovala a se mnou pomáhala trénovat v jedné volejbalové akademii holky.

Holky?
To proto, že v Americe je volejbal z devadesáti pěti procent holčičí sport. Připravovali jsme dívky od osmi do osmnácti let. Míša si více rozuměla s těmi mladšími, já se staršími.

Vaše přítelkyně je volejbalistka?
Hrávala dva roky i v Americe, má už něco odpinkáno za Brno, s juniorkami tam získala i titul. Hrála i extraligu za Přerov. Jmenuje se Michala Hanáková.

Uvažujete, že se ještě k volejbalu vrátíte?
Takové myšlenky mám. Volejbal mi chybí více, než jsem čekal.

"Jsem v tělocvičně, ale není to volejbalový trénink, na který jsem byl zvyklý."

Jan Václavík, volejbalista

Koncem minulého roku šly Ostravou zvěsti, že se připojíte k mužstvu a budete hrát extraligu.
Nemám tušení, kdo to vyvolal. Až když jsem se vrátil domů, tak jsem slyšel, že je taková možnost. Ale byl jsem už dříve rozhodnutý, že se ještě vrátím do zámoří. Nechal jsem si tam všechny věci.

Kdy se definitivně vrátíte domů?
Bude záležet na tom, co v Česku budu moci dělat, ale odhaduji, že to bude za čtyři pět měsíců.

Čím se v Americe živíte?
Tím trénováním. Nejel jsem tam ale vydělat žádné velké peníze. Mělo by mi to stačit na pokrytí nákladů. Budu spokojený, když nebudu na svůj pobyt doplácet, naučím se jazyk a budu dělat to, co mě baví.

Možnost trénovat kluky nemáte?
Žiju v Oregonu, v univerzitním městě Corvallis, které má padesát tisíc obyvatel a z toho je dvacet sedm tisíc studentů. Tam je kluků volejbalistů minimum.

Sledujete, jak si vede Ostrava?
Jasně. Viděl jsme i nějaké její zápasy v Lize mistrů i extralize. S klukama jsem v kontaktu, protože pořád po mně chtějí, abych jim něco z Ameriky přivážel. To se vždy poptám, co je v Ostravě nového.

Co říkáte výkonům mužstva?
Měli toho hodně. Byli utahaní hlavně psychicky, protože pořád měli jen volejbal, volejbal bez dne volna. Půjdou nahoru, když teď mají klasický rytmus bez Ligy mistrů.

Místo vás hraje libera Američan Nick Castello. Co mu říkáte?
Slyším na něho jen chválu a co jsem viděl, tak je to úplně v klidu. Ani nevím, jestli, když bych se vracel, by o mě byl v Ostravě zájem.

To snad ano.
Nevím, ale v hlavě mám, že ještě budu hrát. Chybí mi to. Ale dohoda musí být ze dvou stran. Moje chtění nestačí.

Udržujete se v kondici?
Pětkrát v týdnu jsem v tělocvičně, ale není to volejbalový trénink, na který jsem byl zvyklý, což jsem si potvrdil, když jsme přijel do Ostravy přes Vánoce. Stihl jsem s nimi jeden trénink, ale nestíhal jsem. Fyzička jde rychle dolů. Nesnášel jsem posilovnu, ale teď do ní chodím dobrovolně. Je to to jediné, co mě drží v kondici, ale vytrvalost a aerobní schopnosti šly úplně do kytek.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze