"Stříbrní na Evropě jsme byli už před dvěma lety, ale tahle medaile je nejcennější, protože tam byla velmi silná konkurence. Doufám ale, že ještě nějaké přibudou,“ přál by si třicetiletý lodivod lehké čtyřky Vraštil.
Veslařská federace posunula šampionát na začátek sezony. To kromě silné konkurence také znamenalo, že to byl pro většinu závodníků první větší závod. Čím si vysvětlujete, že se vám tak vydařil?
Po olympiádě jsme byli trochu zklamaní (11. místo – pozn. red.). Úspěch byl sice už to, že jsme se tam dostali, ale jezdí se tam pro medaile. Sedli jsme si a dohodli se, že zařadíme nové metody tréninku a zkusíme udělat nějaké změny. Začali jsme pracovat s technikou a nechali jsme se trochu inspirovat i Ondrou Synkem. S pomocí Dukly jsme začali spolupracovat i s paní psycholožkou Šauerovou, která s námi udělala nějaké testy, zjistila, jakých jsme povah a charakterů.
Jak může pomoci psycholog při veslování?
V naší disciplíně lehkých čtyřek je vždycky silná konkurence a závody jsou psychicky náročné, protože jsou rozdíly mezi posádkami velice malé. Člověk musí být sebevědomý, nesmí si připustit žádné pochybnosti. Tohle je první vlaštovka spolupráce s psycholožkou, že nám dává hlavy do pořádku, abychom byli na závod absolutně soustředění a nenechali se ničím stresovat.
Co jste se tedy o sobě dozvěděli?
Že jsme všichni v posádce sebevědomí, ale na druhou stranu jsme každý trochu jiný. Práce psycholožky spočívá v tom, aby nás dokázala sladit na společnou vlnu. Zní to hrozně jednoduše, ale jde o to, abychom sedli do lodě, jeli a nenechali se ovlivnit podmínkami, vlnami nebo vývojem závodu. Když je v lodi člověk sám, má jen jednu hlavu a tou se řídí. Ale když jede lidí víc, je hodně důležité, aby všichni byli v jedné harmonii.
Soudě podle výsledku z mistrovství Evropy jste na dobré cestě.
Doufám, že ano. Je to první krůček, můžeme si z něj hodně vzít, ale pořád máme rezervy. Veškerou přípravu chceme směřovat k příštím olympijským hrám v brazilském Riu.
V Seville jste nestačili jen na Dány, kteří vás porazili v rozjížďce a pak i ve finále. Co vám na ně chybělo?
V rozjížďce byli Dánové nekompromisní a velice rychlí. Bylo jasné, že zlato bude viset hodně vysoko. My jsme se snažili jet hlavně na sebe, v opravách jsme vydali jen tolik sil, kolik bylo potřeba, a ujistili se, že na medaili máme.
To jste ve finále ukázali, i když jste po startu útočili zezadu.
Někdy se start povede perfektně, jindy ne. My jsme začali zezadu, ale byli jsme si sebou jistí. Vůbec jsme nepřemýšleli, že by to na medaili nemělo vyjít. Prostřední úsek jsme měli po Dánech nejrychlejší a druhý kilometr jsme sjížděli i je.
A v cíli z toho bylo stříbro. Nemrzelo vás, že jste ve výčtu úspěchů české výpravy zůstali v zákrytu za zlatým Ondřejem Synkem a Mirkou Knapkovou?
Člověka by potěšilo víc zájmu, na druhou stranu Ondra Synek je stříbrný medailista ze dvou olympiád a Mirka Knapková je zlatá z Londýna, takže jsou v povědomí veřejnosti zafixovaní. O nás se sice tolik nemluví, ale v českém veslování budou posádky vždycky ve stínu individuálních závodníků. Nijak se tím nestresujeme, všechno směřujeme k tomu, abychom na medaili dosáhli v Riu. Když se to nepovede, tak budeme vědět, že jsme pro to udělali maximum. To je náš hnací motor.
Jaký je váš další program?
Za čtrnáct dní je světový pohár na olympijském kanále v Eatonu v Anglii, ale my jsme se rozhodli, že raději dáme přednost tréninku. Rok po olympiádě je totiž nejlepší pro experimentování v tréninku a nové zkoušky, takže teď se budeme pět týdnů připravovat a pak nás čeká poslední kolo světového poháru v Luzernu a po něm mistrovství světa. Uvidíme, jak nám to bude fungovat. Musím říct, že letos si společné tréninky užíváme víc než kdykoliv jindy, tím pádem spolu dokážeme déle vydržet v lodi, aniž bychom ztráceli pohodu.
