"Tak to chodí. O některé hráčky jsme měli zájem, k dohodě přijatelné pro obě strany ale nedošlo. To se stává," konstatoval smířeně Čada.
Kromě zahraničních hráček, u kterých se s odchodem trochu počítalo, opustila sestavu řada českých volejbalistek. Překvapilo vás to?
Tak to prostě chodí. Po každé sezoně je to stejné. Vedení jedná s hráčkami, obě strany mají své představy a někdy se zkrátka nedomluví. Dali jsme nabídky a někdo s nimi nesouhlasil. Už během poslední sezony jsme se rozhodli, že se nebudeme pouštět do nějakých finančních dostihů.
Takže jste se nedohodli hlavně na financích?
Nebylo to jenom o penězích. Některé hráčky chtěly vyzkoušet zahraniční angažmá. A třeba u Míši Monzoniová to byla čistě shoda náhod. Její manžel dostal zaměstnání v Baku. Už sice u nás byla pod smlouvou, ale nechtěli jsme ji tady držet od rodiny za každou cenu. Pustili jsme jí. Částečně také jako poděkování za její loňské služby, kdy nám hodně pomohla.
Ke změnám došlo také na klíčovém postu nahrávaček. Není to velké riziko, vsadit na dvě úplně nové volejbalistky?
Chvíli jsme uvažovali o tom, že se budeme snažit udržet Moniku Smákovou. Nakonec rozhodla naše představa, že chceme družstvo omladit a hrát trochu rychlejší volejbal. Proto jsme sáhli ke změně obou nahrávaček. Uvidíme, jak nám to půjde. Pavla Vincourová má velkou perspektivu a Michaela Jelínková nepřichází do úplně neznámého prostředí, protože už v Prostějově hrála.
Kromě Vincourové se vám podařilo získat také Šárku Melichárkovou a Andreu Kossányiovou. Vesměs jde o mladé a talentované hráčky. Nebudou jim ale chybět herní zkušenosti?
To si nemyslím. Kossányiová byla v základní sestavě národního týmu, který vyhrál Evropskou ligu. Vincourová je také v reprezentaci a Melichárková, s níž počítáme na smeč nebo post druhého libera, má také vysokou kvalitu.
Přesto jste nevsadili jenom na mladé. Především zahraniční hráčky mají zkušenosti z předních evropských ligových soutěží. Na ně budete sázet?
Máme představu, že v domácích soutěžích budeme opět dominovat. A to nejde jenom s výběrem nedávných juniorek. Proto do týmu přicházejí také ostřílenější volejbalistky. Marina Miletičová z Chorvatska patří ke zkušenějším volejbalistkám a poslední sezonu nastupovala za turecký Galatasaray. Cvetelina Žarkovová je v pětadvaceti letech součástí bulharské reprezentace, na klubové úrovni působila v Itálii, Německu i Turecku. Saskia Hippeová má jednadvacet, již třetím rokem nastupuje za německý nároďák a k nám zamířila z italského Chieri. Nebudeme mít špatný tým.
Do výčtu jste zapomněl zmínit dvě Brazilky, které doma hrály v základní sestavě. Jak podle vás zapadnou do sestavy?
Technicky jsou výborné. Ale budou si muset zvyknout na jiné pojetí hry, což je trenérská práce. Myslím si, že to v přípravě zvládneme.
Když jsme u přípravy. V sestavě Prostějova je několik reprezentantek, které budou v létě se svými národními týmy. Bude to velká komplikace?
Ideální to není, ale s tím bojujeme každý rok. Je možné, že rozjezd nebude bez chyb, ale s tím počítám.
Stejně jako v minulých letech bude hrát Ligu mistryň. Tentokrát ale není cílem postup ze skupiny. Proč jste nedali třeba přednost startu v poháru CEV?
Nechtěli jsme opouštět vytyčenou cestu. Zápasy v Lize mistryň jsou pro hráčky velkou zkušeností. Navíc při jednání o přestupech na start v elitní evropské soutěži volejbalistky slyší. Je však pravdou, že letos pravděpodobně do play-off nepostoupíme. Los byl vražedný, každý set bude úspěch.
V domácích soutěžích vám chybí čtyři výhry k pokoření mety stovky vítězných zápasů v řadě. Dotáhnete tuto sérii do konce?
Já tomu věřím. A doufám, že neskončíme jen u stovky. Každý rád vyhrává a já nejsem žádnou výjimkou. I když tyhle statistiky úplně nesleduji.
tisknout 
