Pokud se v ní budete dál takhle zlepšovat, zaútočíte jednou i na světový rekord.
Ale já chtěla už dneska běžet pod 54 vteřin.
Cože?
No... Říkala jsem si, že když chci zlato, musím pod 54.
A vy jste chtěla zlato?
Jo. Jenže tady jsou ty zatáčky hrozně klopené, musela jsem do 150 metrů přidávat krok, pak jsem se kopla do kolena, cupitala. Doufám, že v Londýně nebudou tak klopené. Výsledek je vlastně vzhledem k tomu excelentní. Ale já tu medaili hrozně chtěla.
Máte ji při čtvrtém startu nad překážkami. To je celkem fofr.
Je. Věřím, že v téhle disciplíně jsem se už opravdu našla. I když hladkou čtvrtku budu běhat dál v hale, na ní snad nějaké medaile taky ještě přibudou.
Zato Zuzana Hejnová tu svoji letní medaili stále marně hledá. V cíli jste se nad ní nakláněla. Co jste jí říkala?
Že jim to na olympiádě ukážeme. Je mi líto, že nemá medaili, ale je to individuální sport, Zuzka se z toho určitě poučí a bude jim to chtít v Londýně ukázat.
Byl to dnes mezi vámi hodně prestižní souboj?
Určitě. Ale doufám, že to naše vztahy nezmění a že nás to posílí. Budeme si jedna druhé pomáhat na tréninku a bojovat v závodech.
Jako Bolt s Blakem?
Třeba. Věřím, že se Zuzka zdravě naštve. Když dnes viděla, že jdeme přes ni, tak se ještě víc zatáhla, zkřečovatěla, což bylo asi špatně.
Pak vypadala zdrchaně.
To je pochopitelné, když uvažovala o zlatě a je čtvrtá. Já bych byla taky šíleně naštvaná. To je to nejhorší možné místo.
Váš bývalý manžel Lukáš Rosol naopak ve Wimbledonu exceloval. Co jste tomu říkala?
Chviličku jsem to sledovala. Přeju mu, napsala jsem mu sms, ale to je asi tak všechno. Co k tomu můžu říct? Už nás nic nespojuje. Je to určitě super, že porazil Nadala, ale ještě má před sebou velikou cestu, aby vyhrál turnaj nebo byl aspoň druhý jako já.
tisknout 
