Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Český neurolog: U Schumachera není velký optimismus na místě

Michael Schumacher | foto: Reuters

16 2014
Případ Michaela Schumachera sleduje ze zpráv, které má veřejnost. Avšak ani teď po té, která informuje o přesunu sedminásobného šampiona formule 1 z jednotky intenzivní péče na rehabilitační kliniku nevolí Aleš Tomek, primář Neurologické kliniky 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole, příliš optimistická slova.

Třeba když řekne: "Bohužel pořád patří do skupiny pacientů, kteří dopadnou špatně. A rehabilitace u něj nikdy neskončí."

Jak si má laik přeložit zprávu, že byl Schumacher převezen na rehabilitační kliniku a že už není v kómatu?
Že není v kómatu je pozitivní, ale velký optimismus není na místě, protože ještě nezamával na veřejnosti a komunikuje jen s rodinou, a to kdovíjakou formou a v jakém stavu. Takže slavit je předčasné. Sice není v bezvědomí, což je dobrá zpráva, ale pořád to nic neříká o tom, jestli bude schopen se vrátit do normálního života. Jeho blízcí neřekli nic nového, neřekli jestli je závislý na dýchacích přístrojích, ani neřekli, jak komunikuje. Je veliký rozdíl, jestli komunikuje způsobem, že řekne: "Jsem Michael a mám hlad." A nebo, že mrkne, když vidí někoho z rodiny a mrkne dvakrát, když někoho cizího.

Poslední oficiální zpráva o Schumacherovi přišla začátkem dubna, když jeho manažerka řekla: "Vykazuje známky probouzení a vědomí." Teď že není v kómatu.
A to je totéž. Když budu definičně přísný, tak to není žádný posun. Teď ho nejspíš přemístili na oddělení, které nebude standardní rehabilitací, kde není intenzivní péče. Ale podle toho, že má být stranou od ostatních, tak bude plně vybavené. Takže dokud Michaela neuvidíme mávat a komunikovat, nelze bohužel nic optimistického říct.

Jste tedy pesimista?
Kdybychom byli optimisti, tak je člověk po takovém úrazu schopen po měsíci či dvou plně komunikovat a rozhodně není v kómatu tak dlouho. Po půl roce, jako je teď on, byl měl být ve fázi, kdy cvičí motoriku, protože je trochu ochrnutý, ale komunikuje normálně odpojený od přístrojů. A to on není. Když se podíváte na jiné přeživší po těžkém úrazu hlavy, tak jsou po půl roce vetšinou v rehabilitačních ústavech typu lázní, kde cvičí a posilují. Po čtvrt roce, když se někdo začne probouzet (což je případ Schumachera), tak je rozhodně v té skupině, která dopadne špatně.

Co znamená, že dopadne špatně?
Že bude trvale závislý na pomoci druhých. Že nebude schopen samostatně jakkoliv fungovat.

Jak dlouho rehabilitace potrvá?
U něj to bude nejspíš doživotní práce. Nepřestane s ní nikdy. Odešla mu určitě část mozku a vzhledem k jeho poškození, tak nebude mezi těmi, kteří by to rozcvičili a za rok na nehodu zapomněli. Bude mít trvalé následky a bude muset cvičit pořád dokola.

Laika napadne: je bohatý, takže mu to při rehabilitaci pomůže.
To platí! U rehabilitace je důležité, jak často ji děláte. I u nás je lepší, když jste ve specializovaném rehabilitačním zařízení, kde s vámi cvičí alespoň dvakrát denně, než když jste někde, kde cvičíte jen jednou denně a to ještě ve všední dny. Myslím, že bude cvičit třikrát denně a bude mít ty nejšikovnější fyzioterapeuty, což bude mít lepší efekt. Ale zázraky se nedějí. Ovšem je lepší být nemocný a bohatý, než nemocný a chudý.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze