Sotva stihl Martin Stržínek doléčit zdravotní problémy z dlouhé sezony, v níž přivedl rodné Hranice znovu ke stříbru v extralize házenkářů, a už je před ním další vrchol.
V sobotu ve 21 hodin vyběhne v srbské Niši v reprezentačním dresu k úvodnímu duelu play-off kvalifikace o účast na mistrovství světa. "Nejsme favority, ale třeba to pro nás bude lepší a překvapíme," přemítá lídr Cementu.
Bude to pro vás největší utkání kariéry?
Beru to jako každý jiný zápas. Bude se hrát o hodně, ale to se hrálo i při postupu na mistrovství Evropy. Musíme udělat dobrý výsledek, aby v Brně bylo o co hrát. Pak uvidíme, děj se vůle boží.
Jak tedy vidíte vaše šance proti Srbům?
V sestavě mají čtyři hráče, kteří před pár dny hráli Final Four Ligy mistrů, to vypovídá o kvalitě jejich týmu. Na druhou stranu my sázíme na týmovou hru, díky které dokážeme hrát tak, že každý zápas je hodně vyrovnaný. V házené jsou rozdíly tak minimální, že rozhoduje momentální forma. Nejsme favority dvojutkání, ale třeba to pro nás bude lepší a dokážeme překvapit.
Proti vám bude stát nejlepší střelec bundesligy Vujin i čerství vítězové Ligy mistrů Nenadič a Radivojevič. Co to s vámi dělá?
Menší nervozita tam je, ale už je mi jednatřicet, takže tím, kdy jsem byl vystresovaný, jsem si už prošel v mládí. Musím se soustředit na svůj výkon, snažit se hrát co nejlépe a třeba to vyjde.
Jakou čekáte atmosféru, ať už v Niši nebo při odvetě v Brně?
Nevím, jak to bude v Srbsku, protože jsem tam nikdy nehrál. Ale loni jsme hráli v Brně proti Německu, a to bylo úžasné. Každý si házenou užíval a na to se moc těším. Právě proto bych chtěl, abychom uhráli v Srbsku dobrý výsledek a měli v Brně o co hrát. Aby to bylo i pro diváky napínavé až do konce.
Netajíte se tím, že házenou hrajete při práci. Na Srby jste si musel vzít dovolenou?
Snažím se pracovat z hotelu, ale je to omezené kvůli horšímu připojení k internetu. Není to ale místo dovolené, to by mě asi manželka zabila, kdybych ji vyčerpal na házenou.
Co vám říkají na práci mezi tréninky spoluhráči, kteří působí v zahraničních ligách jako profesionálové?
Asi už si zvykli, párkrát jsem tu byl. Vidí, že chodím s telefonem a vyřizuju maily, když se ostatní dívají na filmy. Asi to berou, že už to tak prostě je. Jsem tu v tomto směru takový exot.
Jak s odstupem hodnotíte extraligové stříbro pro Hranice?
Když vidím průběh sezony a zranění, která nás provázela, tak je pro nás druhé místo jako zlato. Takové komplikace neměl žádný tým a je neuvěřitelný úspěch, jak jsme sezonu odehráli.
Přitom v posledním kole základní části vám hrozilo, že nepostoupíte do první šestky...
Podařilo se nám to v Karviné za minutu dvanáct!
Co pak spustilo jízdu Cementu až za medailí?
Problémy, které nás potkaly, nás trochu stmelily. Museli jsme bojovat a nespoléhat jeden na druhého. Makali jsme jako tým a naštěstí to vyšlo.
Nemrzí vás, že jste si podruhé za sebou vybojovali právo startu v Evropě, a nejspíš si je kvůli nevyhovující hale znovu nezahrajete?
Nevím jak kluky, ale mě osobně to mrzí, protože jsem atmosféru pohárů ochutnal. Je to úplně něco jiného než hrát ligu, velmi motivující, každý je hodně vyhecovaný na takové zápasy. Kdyby se tu poháry podařily někde uskutečnit, byla by to pro fanoušky odměna. Podívali by se na jiný tým, než jaké tu sledují každý rok.
