"Překvapilo mě to, mám z toho radost. Ale brzy prý mají přibýt další podobné dvojice, takže nebudu sám," pousmál se dvoumetrový chlapík (138 kg), který letos zažil vpravdě úžasný rok.
Opravdu vás toto jmenování tolik překvapilo?
To tedy ano, takovou poctu jsem nečekal. Teď mi nezbývá, než se snažit, abych při šampionátu neudělal nějakou ostudu a podal co nejlepší výkon. Což se vlastně týká i halového mistrovství světa, které bude v Sopotech, nebo letního mistrovství Evropy v Curychu.
Fibingerová o PrášiloviLadislav je už dnes světový vrhač, ale pořád říkám, že je koulařem budoucnosti, protože se stále může zlepšovat. Co na něm obdivuji, je úžasná práce nohou, to se mezi koulaři hned tak nevidí. Na letošním mistrovství světa v Moskvě mu medaile utekla o třicet centimetrů. Nestálo při něm štěstí, ale všechno přijde, uvidíte. Bude to velký závodník, vzpomeňte si na moje slova. A že pro atlety a tudíž i pro Prášila s Martinem Staškem sháním peníze? Víte, hodně lidí říká, že když oni to kdysi měli těžké, tak ať to ti mladí mají taky. Já ale říkám, ať to oni mají lehčí než my. Peníze nejsou všechno, ale tréninkové pobyty v Jižní Africe jsou v přípravném období, kdy je tady zima, potřeba. Vždyť nám kdysi soustředění taky platili. |
Nemusíte ale být překvapený, vždyť za sebou máte skvělý rok - na halové Evropě v Göteborgu jste získal bronz, na letním mistrovství světa v Moskvě jste skončil pátý a v celkovém účtu Diamantové ligy třetí. Změnil se nějak váš život?
Nemyslím. Na Dukle pořád trénujeme v pětičlenné skupině u Petra Stehlíka, pořád bydlím na ubytovně Dukly a pořád jezdím domů do Šternberka za rodiči. Ale pravda je, že letošní rok byl takový průlomový - hlavně díky tomu, že jsem se konečně vyhrabal ze zdravotních problémů, které mě předtím trápily dva roky.
Jak tedy berete letošní úspěchy?
Jako povzbuzení do další práce, jak jinak. S přípravou na halovou sezonu jsme začali už před třemi týdny a chuť trénovat a makat mi nechybí. Chci mít ještě lepší výsledky.
Takže vám došlo, že jste ve světové špičce?
Jo, došlo. Už jenom podle toho, když vidím, jak mě vnímají zahraniční soupeři. Myslím, že se na mě dívají tak, že bych v budoucnu mohl hodit ještě dál. Něco jsem hodil (Prášilův osobní rekord z letošní sezony má hodnotu 21,47 metru - pozn.), ale trenér mi vždycky věřil, že můžu házet daleko. Tak jsem tomu začal věřit taky.
Helena Fibingerová, která coby manažerka shání pro atletiku prostředky, vás v rámci marketingové společnosti Česká atletika vlastně podporuje i finančně. Je to tak?
Ano, mě a Martina Staška z naší skupiny. A zajišťuje nám i sponzory. Taky říká, že už dnes mám na to, abych hodil dvaadvacet metrů. Budu se snažit, abych ji nezklamal.
Coby bývalá výtečná koulařka a první mistryně světa z Helsinek 1983 získala Helena Fibingerová celou řadu dalších medailí, mezi nimi i osm zlatých z halových mistrovství Evropy. Myslíte, že byste na ni mohl nějakým způsobem navázat? Třeba v zimě roku 2015 v Praze...
Osm zlatých, to je téměř nadlidský výkon... Cenný je ale každý úspěch a když mi vydrží zdraví, budu chtít v Praze minimálně navázat na letošní Göteborg. Pražský šampionát se ale bude vymykat, protože to bude doma. Přijdou rodiče, kamarádi, půjde o srdeční záležitost.
Podporuje vás Helena Fibingerová i jinak?
Snaží se nám i poradit, abychom nedělali chyby, kterých se dříve dopouštěla ona. Říká, abychom nechtěli být za každou cenu nejlepší, ale hleděli se pořádně připravit. A abychom nebyli namyšlení.
