Proč?
Nevím. Začátek byl prostě vlažný, ztuhlý. Neřekla bych, že jsme byly nervózní, jen to prostě od nás bylo pomalé, a to si v zápase o bronz nemůžeme dovolit.
Během zápasů jste pravidelně střídala pozice. Jak to bylo složité?
Dneska mi to sedlo. Ale někdy se mi stávalo, že jsem byla taková nesvá. Dnes jsem věděla, kde mám být, ale chyběl tomu ještě jeden gól navíc.
Ten zápas byl na ženské poměry docela tvrdý, že?
Ta mezinárodní úroveň se tak hraje už dlouho a třeba hra ramenem je v pořádku. Svědčí to o fyzické připravenosti hráček, což je podle mě dobře.
Před dvěma lety jste Švýcarkám na šampionátu u nich sebraly bronz, teď vám to vrátily. Byla z nich cítit ta motivace?
Ano. A bylo to naprosto jasné už dopředu. Třeba si nás pozvaly do Švýcarska na dva přípravné zápasy. Bylo jasné, že se nás trošku bojí, že se na nás chtějí víc připravit. A připravovaly jsme se i my. Ale vždycky je to zápas dvou vyrovnaných týmů a vždy je to o kousek.
Herně jste udělaly posun, jenže i tak neporazily žádný ze silných týmů.
O to je to horší. Pracovaly jsem dost intenzivně. Asi nejvíc v historii. Ale i tak ten tým, i když byl nejlepší, jaký kdy byl, tak nedokázal ty nejlepší porazit. Je vidět, že všechna družstva pracují a jdou nahoru.
Nakonec jsou na pátém místě Lotyšky, které jste porazily 12:1.
Ano, ty rozdíly jsou obrovské. Nahoře jsou Švédky, pak mezera a tři týmy a pak následuje desetigólový rozdíl.
Před zápasem o bronz jste říkaly, jak moc si musíte dát pozor na střelkyni Nötzliovou a nakonec jste od ní dostaly rozhodující gól. V čem byla chyba?
Přesně jsem to neviděla, doběhla jsem na střídačku, odpočívala jsem. Z obrazovky to byla hrozná chyba. Střela ze středu hřiště je totiž školácká hrubka, zvlášť v prodloužení.
Jak tedy hodnotíte celý šampionát?
Začnu diváky - fandili nám pořád, hnali nás dopředu. Díky nim jsme byly v euforii. A výsledkově? Porazily jsme týmy, které jsme porazit měly, ale neporazily jsme ani jednoho silného soupeře. Takže nic moc.
