Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Chci dostat do Litovle prvky světové házené, přeje si Juříček

ZASE V RÁŽI. David Juříček vydržel bez házené rok, teď už válí u nováčka v Litovli. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

25 2014
V Karviné vyrostl David Juříček v evropského házenkáře a pak to dokazoval dlouhými roky v základní sestavě francouzské jedničky Montpellier, s níž získal šest titulů. Mezitím uplynulo deset let, než se olomoucký rodák znovu potkal s černozelenými karvinskými barvami.

Na sobě však měl dres extraligového nováčka z Litovle, kterému pěti brankami pomohl k bodu za remízu 27:27. „Ke Karviné mám vztah, který zůstane navždycky,“ přiznal po utkání čtyřicetiletý někdejší reprezentant.

Litovel má první extraligový bod. Oddechl jste si, že čekání už skončilo?
Pro mě je to satisfakce za tři utkání, ze kterých jsme sice na vítězství neměli rozehrané ani jedno, ale minimálně jedním bodem to smrdělo pokaždé. S Karvinou se to povedlo paradoxně z nejkomplikovanější situace. Ale to je asi ono, neměli jsme co ztratit a hrálo se na maximální riziko. Dvě ztráty míče, hozený trhák, který byl proměněný s maximálním rizikem, pak chyba Karviné, kdy jeden kluk upadl a druhý to neměl komu dát. To je házená.

„Učím se a jsem za to rád. Nikdy jsem jako hráč do toho trenérům nezasahoval, moji trenéři v kariéře byli velmi direktivní a prostor k zásahu nenechávali.“

David Juříček

Těší remíza o to víc, že jste ještě půl minuty před koncem prohrávali o dvě branky?
Takových zápasů jsem zažil iks, že je to deset sekund před koncem nějak a výsledek se ještě otočí. My jsme na to doplatili s Duklou, tentokrát jsme to zvládli a nebudu se pouštět do rozborů, jestli vinou Karviné, nebo naší zásluhou. Tentokrát to dopadlo, víc bych v tom nehledal.

Karviná vás vychovala pro velký svět házené. Vnímal jste vzájemný souboj citlivěji?
Samozřejmě. Cokoliv spjaté s Karvinou je mých jedenáct let života, takže jedno mi to není. Že bych byl víc motivovaný je porazit, to bych neřekl. Ale když jsem byl ve Francii a četl jsem televizní rozpis utkání, tak řeknu upřímně, že na Kopřivnice - Přerov jsem se nedíval, ale na Karvinou s Přerovem bych se díval, protože ke Karviné mám vztah, který zůstane navždycky.

Do extraligy jste se vrátil po deseti letech, jaký z ní máte dojem?
Na zevrubné hodnocení je brzy, jsou to tři zápasy. Navíc každoročně dochází k velké obměně týmů, takže nemůžeme ani čerpat z minulých let a říct si, že jsme drželi krok s Jičínem, který je předloňským mistrem. Kvalita se mi teda obtížně hodnotí. Za co jsem rád, že s týmy, které pravděpodobně nebudou hrát o sestup, jsme hráli vyrovnané zápasy.

Fotogalerie

David Juříček

To je pro nováčka soutěže dobré zjištění.
A to nás práce, kterou už mají ostatní za sebou, teprve čeká. To, co vidíme na hřišti, je potenciál, ne výsledek koncepční práce. Nechceme vyhrát jeden dva zápasy, udržet se, ale nastavit nějakou házenkářskou kulturu a dostat sem prvky třeba i světové házené, které jsme já i Luboš Krejčíř u jiných mančaftů získali.

Je tedy jeden bod po třech kolech se silnými týmy dost, či málo?
Nechci říct, že mě body v prvních kolech nezajímaly, ale hodně mě zajímá projev týmu, a ten je bojovný. Zatím s velkými výpadky v určitých fázích zápasu. V každém případě se mi zdá, že není úplně nováčkovský a výsledky nejsou hodné outsidera. To by pro nás byl fajn odrazový můstek a teď musíme tyhle věci posouvat dál. Každý takový bod je výborný, protože je tím zaplacená naše práce.

Očima trenéra Lubomíra Krejčíře

„David v naší hře vychytává detaily v systémech i v útočné hře. Spolupráce s ním je ideální, radíme se před tréninkem i při utkání. Je to i pro mě škola, protože jsem v zahraničí ve špičkových soutěžích nebyl, takže jsem rád, že mohu mít takového hráče v týmu. Kondičně byl výborně připravený, bez ohledu na roční pauzu. Dovednosti, jak známo, se nezapomínají. My se teď učíme využívat ho i pro koncovku, spolupráce spojka-pivot je věc dlouhodobá, to za měsíc nedáme dohromady. Myslím, že tento zápas s Karvinou byl první, kdy David dal víc branek, a budeme na tom dál pracovat. Je taky otázka, jak ho budou chránit rozhodčí, protože v prvních dvou utkáních dostával poměrně dost nabito a ochrana tam nebyla.“

Když snížil Šmíd na 26:27, hnali vás fanoušci vestoje, přestože zbývalo jen osmnáct vteřin. Jak se vám zamlouvá atmosféra domácích zápasů?
Doma jsme hráli dvě utkání a obě byla před výbornou kulisou. Lidí třeba není co do počtu tolik, i když v české lize to není málo, ale jsou blízko hřiště a atmosféra je zatím fantastická. V prvním zápase nám tím oplatili bojovnost, teď jsme k tomu navíc přidali i bod. Lidi si do haly zveme sami, takže jim patří díky a budeme se snažit, aby jich chodilo víc a ještě víc povzbuzovali.

Trenér Krejčíř si pochvaluje spolupráci a říká, že i on se od vás učí.
Hned v prvním kontaktu jsem si nemyslel, že bych do Litovle přišel jako hráč, protože už jsem rok nehrál, spíš jsem to vnímal tak, že budu moct mančaft poznat a nějak ho posunout dopředu zkušenostmi a tím, co o házené vím. Když pak chtěli, abych hrál, tak jsem si říkal, že to je možná ta cesta - nejenom to říkat, ale rovnou vše i ukázat v praxi. To, že mě k tomu trenér Krejčíř pustí, je samozřejmě fajn, na druhou stranu cítím zodpovědnost. Učím se, nikdy jsem jako hráč do toho trenérům nezasahoval, moji trenéři v kariéře byli velmi direktivní a prostor k zásahu nenechávali.

Takže úloha hrajícího asistenta vám vyhovuje?
Beru to jako úplně novou roli a snažím se do ní vžít. Doufám, že to neudělá nějaké třenice a nepříjemnosti, protože samozřejmě post hráč-asistent je hodně komplexní a může dojít ke konfliktům, člověk by totiž měl být jedno, nebo druhé. Zatím to funguje a jsem rád, že mi prostor dávají.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze