Vypadáte spokojeně. Letní příprava se tedy povedla?
Moc. Po dvou letech mě nepronásledovalo žádné zranění. Teď jsem si trošku vymyslel natažený sval, takže jsem dnes nemohl absolvovat funkční vyšetření, ale i podle Pavla Koláře bych měl být do pátku v pořádku, takže to neberu jako problém. Ani dlouhodobé problémy s patou, které jsem na jaře řešil operativně, mě už nijak nelimitovaly. Z posledních reprezentačních soustředění mám moc dobrý pocit. A musím zaklepat, že ač bylo u nás na Božím Daru dva týdny fakt hnusně a dvě a půl hodiny na kolečkových lyžích v dešti a v 6 stupních nejsou výjimkou, žádná rýma mě nepřepadla. Důležité je dožít se 12. října, kdy odjíždím na ledovec, skončí nejrizikovější období plné běhání a bude se jen lyžovat. Moc se těším.
Motivuje vás, že je před vámi poslední olympiáda vaší kariéry?
Nekoukám na to takhle. Nerad bych se dostal pod tlak, kdy všichni budou říkat, ty jsi ten stříbrný, zlato ti chybí... Aby nechtěli zopakovat případ Katky Neumanové se zlatem v posledním závodě. Mně už děti trošku vyrostly, nevím, kdo by tam ke mně v cíli běžel. Matese navíc běžky neberou. Přistupuji k tomu prostě tak, že Soči je nejdůležitější závod v sezoně a já tam chci uspět. Ruku na srdce, dva roky jsem nepředváděl, co se očekávalo. Jsem přesvědčený, že ze zdravotních důvodů. Chci všem škarohlídům ukázat, že ještě nepatřím do starého železa.
Do sezony vstoupíte s novým servismanem. Proč jste se po 11 letech pracovně rozešel s Vítem Fouskem?
Zaškatulkovali jsme se do stereotypu. Po mistrovství světa jsem řekl, že takhle ne. Vít Fousek nebyl ztotožněn s mojí vizí přípravy lyží. Řekl, že to tak dělat nechce. Musel jsem se tedy podívat jinde. První verzí bylo získat top servismana ze zahraničí. Měl jsem tři jména. Jenže před olympiádou jsou všichni všude fixování. Pak jsem ale našel u nás Vítka Zahulu, který s námi už loni jezdil. Je to hodně mladý kluk, ročník devadesát.
O 13 let mladší než vy...
To jsem si taky říkal. Ale sedli jsme si lidsky, je enormně motivovaný, strašně chytrý a má cíl být profesionální servisman. Svůj volný čas tráví u strukturovací mašiny a pořád něco zkouší. Takového blázna já potřebuji. I když rozchod s Vítem Fouskem pro mě nebyl jednoduchý, dosáhli jsme spolu spousty skvělých výsledků, za které jsem vděčný.
V čem jste se s Fouskem rozcházeli?
Chtěl jsem, aby servisman se mnou víc lyžoval, a měl tak větší vazbu, co potřebuji. Hlavním cílem ale bylo změnit výběr lyží ve fabrice. Chci v létě vyzkoušet na ledovci nebo v tunelu co nejvíc párů lyží a pracovat pak jen na těch nejlepších a ne si je jen proměřit a poprvé na ně stoupnout až v listopadu. A potom jsou i různé školy, jak lyže domazávat stoupacíma voskama a stál o norský přístup. Tomu byl Vítek Zahula přístupný. Prostě jsem chtěl zkusit něco jiného. Ale pokud nám vyjde, že dosavadní česká cesta byla lepší, tak samozřejmě půjdeme českou cestou.
Že to bude vaše poslední olympijská sezona, jsme už zmínili. Ale která bude ta úplně poslední?
Na hry do Pchjongčchangu 2018 pojedu jako trenér korejského týmu (směje se). Ne, olympiáda to bude v Soči jednoznačně poslední. Dál nekoukám. Jestli to bude i poslední sezona? Nemyslím si. Jistě, pokud by byly výsledky v podobném duchu jako loni, zvažoval bych, jestli mi to stojí za to být pryč od rodiny, tvrdě trénovat a přitom závodit až ve druhém sledu. Ale dělám vše, aby výsledky byly na úrovni první desítky.
Takže chcete pokračovat?
Jak říkám, bude záležet na výsledcích. Navíc Míra Petrásek prohlašuje, že tohle bude jeho poslední sezona coby šéftrenéra. Bude pro mě důležité, kdo přijde místo něj, a jaké bude celé zabezpečení reprezentace.
Jak nyní vycházíte s šéftrenérem Petráskem?
Co se týče dohody, že se zúčastním šesti z osmi reprezentačních soustředění, ta pořád platí. S Mírou vycházíme výborně, určitě ne tak jako loni nebo zejména v předloňské sezoně. Jsem naprosto spokojený a na soustředění jsem odjížděl rád. Přesto, že představa třítýdenního soustředění, kdy budu zavřený v Livignu, mě původně úplně nelákala. Ale nakonec jsem byl rád, že jsem tam byl. Bylo to super.
Plánoval jste, že se budete připravovat i s Rusem Legkovem. K tomu nedošlo?
Oficiálně ne, ale na přípravě v Oberwiesenthalu Legkov byl. Absolvoval jsem s ním celý minulý týden. To jsou věci, které mě motivují, otvírají mi trošku oči. Jsem rád, že jsem takového člověka poznal trošku jinak, než jenom jako soupeře na trati. Během sezony jsou všichni daleko uzavřenější, hlídají se. Tohle bylo fajn.
A jak dopadlo porovnání?
Třeba v posilovně bylo neskutečné. Mojí největší součástí posilování bylo sundavání závaží z jeho činek, abych je taky zvednul. Ale viděl jsem, jak jezdí. Ukázal jsem mu i nějaké okruhy v Česku. Pro mě je to obrovská zkušenost. Já jsem byl vždycky ten, koho zajímalo, jak trénují jiný týmy. Ne že bychom trénovali špatně. Ale co se mi líbí u jiných, to zkusím. I kdyby to měla být třeba jen 1 z 50 věcí.
Oprášil jste ruštinu?
Zkoušel jsem. Bylo to strašně komické. Takový mišmaš ruštiny, angličtiny a češtiny.
Ještě jednu novinku jste nedávno oznámil. Zahájil jste ve spolupráci s firmou Craft provoz vaší lyžařské školy. V čem spočívá?
Ten projekt mi ležel v hlavě už tak pět let. Dost lidí se mě často ptalo, co namazat, jak si vybrat správně vybavení. A já na ty rady neměl čas. Teď bych to chtěl změnit. Na rozdíl od jiných škol se nesoustředíme jen na jedno místo v republice, ale bude jich pět: Bedříchov, Mísečky s Beneckem, Praha, Zadov s Horskou Kvildou a Boží Dar. Organizaci mám na starost já - a o výuku se přímo na místě bude starat 10 instruktorů, z nichž většina prošla studiem na FTVS v Praze.
