Dlouhých osm let trvalo čekání českých házenkářek na velký turnaj. Podařilo se to až partě kolem trenérů Jana Bašného s Dušanem Polozem, která navíc na prosincovém evropském šampionátu v Srbsku dokázala postoupit ze skupiny.
Podepsala se pod to vynikajícími výkony olomoucká gólmanka Barbora Raníková. "Pro nás všechny to byl neskutečný zážitek a moc toužíme si ho zopakovat," přiznává hráčka Zory, která už svou budoucnost viděla spíše v civilním zaměstnání. Teď chce chytat dál.
Do Srbska jste jeli s touhou pokusit se o postup ze skupiny. To se povedlo, ale v další fázi už přišly jen porážky a výsledné 12. místo. Jak hodnotíte evropský šampionát?
Rozhodně jako úspěšný. Nikdo s postupem nepočítal, a kdyby nám to někdo řekl před odjezdem, brali bychom ho všemi deseti. I další výsledky byly vyrovnané, tak jsme spokojené, i když umístění mohlo být i lepší. To se ale od nás po osmi letech nemohlo čekat. Popravdě, nečekal to ani házenkářský svaz.
Po výhře nad Ukrajinou jste odehráli pět vyrovnaných zápasů, které však vždy skončily ve váš neprospěch. Proč?
V každém jsme alespoň chvíli vedli a několikrát jsme otočili nepříznivý stav, ale nezvládali jsme konce. Je to zkušenostmi, soupeři jsou zvyklí hrát těžké zápasy, česká reprezentace je ale hrála po strašně dlouhé době, navíc šest duelů rychle z a sebou. Dělali jsme zbytečné chyby, které nás stály body.
Český tým byl poskládaný hlavně z interligových hráček. Ukázalo se, že soutěž není až tak špatná?
Nemyslím si, že je to kvalitou interligy. Spíš srdcem, naší touhou uspět a tím, že jsme do toho dali všechno.
Prakticky v každém utkání se zmiňovaly vaše výborné výkony v brance. Vnímala jste to?
Hlavně pramenily z toho, že spoluhráčky v obraně mi hrozně pomáhaly. Když obrana funguje, tak já můžu pomoct jim. Byla to spolupráce, která mi v klubu chybí a v nároďáku fungovala. Možná proto šly moje výkony nahoru.
Bylo by divné, kdyby po vydařeném turnaji nepřišla nabídka na přestup.
Nabídky už jsou. Uvidím, jestli je vůbec budu zvažovat. Pokud ano, tak stejně až od nové sezony, protože mám smlouvu, která mi končí v létě.
Stále vidíte svou budoucnost spíše v civilním zaměstnání?
Jelikož nám los další kvalifikace přiřadil Island, tak bych se moc ráda na mistrovství světa podívala a mění to situaci. Ještě minimálně rok chci házenou hrát a uvidím, jestli zůstanu v Čechách, nebo půjdu ven.
Co vám k losu říkal reprezentační trenér Jan Bašný?
Trenér mi kdysi slíbil, že se na Island podívám, protože v době, kdy tam nároďák byl, jsem nejela. Teď mi to tedy snad splní. Stejně tak slíbil Ivetě Luzumové, že se může ukázat na příštím šampionátu. Trenér sliby plní, takže doufám, že se postoupí a na světě něco předvedeme.
S jídlem roste chuť?
Určitě. Pro nás všechny to byl neskutečný zážitek a moc toužíme si ho zopakovat.
Co vás nejvíc uchvátilo?
Zápas s Norskem (19:21). Ještě se mi nestalo, aby mi po zákroku vyhrkly slzy štěstí. To v lize nezažijete. V tom zápase jsem si užívala každý zákrok.
Navíc v brance Norska byla Katrine Haraldsenová, vyhlášená gólmankou turnaje.
Je to nejlepší brankářka planety, ale jako duel jsem to nebrala. Chtěla jsem si užít zápas naplno a to se všem povedlo. I Norky byly po zápase překvapené, když jsme i přes porážku slavili v šatně, jako kdybychom šampionát vyhráli. Oslavovali jsme ale zážitek, ne prohraný zápas. Souboj s Haraldsen by mohl přijít až ten příští rok.
Co z ní dělá nejlepší světovou gólmanku?
Má vynikající reflexy a hlavně má před sebou kompaktní obranu, takže může podle bloků poznat, kam střela půjde. Některé chytá do dvou rukou, což je neuvěřitelné, protože jsou to obrovské rány. Hodně asi pracuje s videem, protože má hráčky přečtené a některé zákroky dělá dopředu. Z toho plyne její vysoká úspěšnost.
Nejen po zápase s Norskem byla vidět dobrá nálada v týmu. Alchymie kabiny tentokrát zafungovala?
Parta byla vynikající, spousta videí ze šatny utekla i na veřejnost. Pořád jsme měli dobrou náladu, i když by některá družstva byla těsnými porážkami zdeptaná. My jsme se házenou pořád bavili, jeli jsme si turnaj užít a nabrat zkušenosti, a ne porážet Norky a Francouzky. O to těžší teď bude přepnout se zpět do interligy na zápas s Jindřichovým Hradcem.
České ženy čekaly na velký šampionát osm let. Pomáhala vám po dlouhém čekání euforie?
Čekání skončilo možná pro Petru Vítkovou, která poslední turnaj reprezentace zažila. Většina z nás byla na šampionátech jen v juniorkách, ale mezi ženskými to byla pro všechny premiéra. A doufám, že ne zároveň i derniéra.
