Nejtěžší mistrovství?
Spíš nejbolestivější.
To bylo vidět, když jste po závěrečné pětce ležela a nemohla vstát.
Tak mě dávno nic nebolelo. Už jen rozjet se do zatáčky po startu byl pro mě problém. Což o to, nohy byly v pohodě, těm se i ta pětka jela pěkně. Jenže ta záda fakt bolela. Možná i proto jsem tentokrát žádnou bolest nohou nevnímala.
K medaili ze čtyřboje chybělo jen 1,3 vteřiny na pětce nebo 13 setin na pětistovce. Hodně to mrzí?
Když jsem tu pětku dokončila, myslela jsem si, že to asi na medaili nevyjde. Nakonec... Skoro to vyšlo. Kousíček chyběl. Ale snažila jsem se. To je hlavní.
Jste tedy ráda, že jste se odhodlala nastoupit?
Jo, jsem, i když po patnáctistovce jsem z pětky málem vycouvala, protože jsem se vážně necítila moc dobře. Petr (kouč) to nakonec nechal na mně, tak jsem se na ten start postavila. A když už jsem tam stála, chtěla jsem zkusit jet o tu placku.
Až se uzdravíte, budete to chtít soupeřkám oplatit na mistrovství světa ve čtyřboji?
To je daleko. A ty starty mi tam vždycky chybí, hlavně na pětistovku. Ale víc než nad Hamarem přemýšlím nad mistrovstvím světa na jednotlivých tratích v Soči. To je pro mě letos nejdůležitější.
Jak to viděl trenér Petr Novák O možném odstoupení: Zvažoval jsem, že Martina závěrečnou pětku nepojede, konzultoval jsem to s naší doktorkou z Kolína i tady s polským doktorem. Nakonec jsme ji zkusili dát dohromady, chtěla tu pětku zkusit - a zajela ji výborně. |
