Zase lámala hřebíky na tretrách. "Ale dneska jen jeden, minule šest," povídala rozesmátá Denisa Rosolová po semifinále na 400 metrů překážek. "Já tu prostě trhám tartan. Jsem tak těžká, že to jde se mnou," vtipkovala.
Ale s výkonem v semifinále panuje plná spokojenost, ne?
První dvoustovku jsem byla hodně blízko překážek, budu muset víc přemýšlet a nebát se přikracovat to dříve. Dneska jsem chtěla běžet takovou jistotu. V závěru jsem mohla zaútočit i na první Childovou, ale řekla jsem si, že by to stálo hodně sil. A jestli proto chytnu ve finále šestou dráhu, tak to bude potřetí. Tohle není hala, tady to je jedno.
Zažila jste už tak tvrdou dráhu?
Po betoně jsem ještě běhat v tretrách nezkoušela (směje se). Ale dneska to bylo lepší, protože nebylo mokro. Ta mokrá dráha víc ztvrdne. Mohli by dělat tvrdší hřebíky nebo měkčí povrch...
Oproti rozběhu jste opět srazila sekundu dolů.
Musím si popovídat s Marťou (trenérkou Blažkovou), ale myslím, že když zvládnu plynuleji začátek, je tam pořád rezerva. Netroufnu si říct, jestli další sekunda, ale ono se finále poběží jinak.
Jak? Kde budou medaile?
Pod 55 určitě, bronz tak 54,40 a níž. Ty dva dny někomu prospějí, někomu možná uškodí. Uvidíme.
Připadáte si stejně silná jako ve stříbrných Helsinkách 2012?
Tehdy jsem běžela překážky na Evropě poprvé, teď je to trochu jiné. Jsem zkušenější. Časově tu postupuju stejně jako předloni - a tehdy jsem ve finále čas ještě stlačila. Tak snad to bude podobné.
