Trenér Miroslav Petrásek před startem Tour tvrdil, že byste měl v etapách bojovat o první dvacítku. Jak se to poslouchalo?
Já si dokonce přečetl, že podle Míry bych měl být do Top 20 i v konečném pořadí. Což už je těžší úkol. Já to beru takhle: Jakékoliv body jsou dobré a když budu navíc celkově do dvacítky, bude to super. Loni jsem se už ve druhé etapě vyšťavil a chytl tři minuty. Od té chvíle byly jakékoliv myšlenky na celkové pořadí dost vzdálené.
Před Tour jste si stěžoval, že vám nejde bruslení. Jenže právě v bruslařských závodech jste se nyní prosadil.
Prolog se mi nejel dobře, ale podmínky při něm byly fakt těžké. Ve sprintu to pak bylo lepší, tam už jsem měl pocit, že závodím.
Ve vaší blízkosti jsou nyní v pořadí Tour velikání Legkov a Northug. Jak se na to dívá?
Je to překvapivé. Příjemné. Ale je to pořád jen průběžné pořadí.
Další etapa v Lenzerheide, kterou je opět sprint volně, by vám mohla sedět podobně jako sprint v Oberhofu?
Záleží na profilu. Některé sprinty mohou být pěkně zákeřné. V Oberhofu mi vyhovovala jeho členitá trať. Lenzerheide je prý placka. Uvidíme, jak se s tím poperu a co se mnou udělal čtyřhodinový přejezd.
Na samém konci Tour čeká stoupání na Alpe Cermis. Děsí vás?
Ten kopec je tak těžký, že jsem do něj v minulosti ani nebyl schopný pořádně závodit a dokázal jsem na něm nabrat dvě tři minuty ztráty. To jsou trochu černé vzpomínky.
Jel jste ho dvakrát, loni a v roce 2009. Horší to bylo poprvé?
Ani ne, napoprvé jsem jel pod kopcem schovanej v balíku. Loni jsem to po startu tahal s tím, že chci udělat dobrý čas. Jenže nikdo mě nechtěl vystřídat, tak jsem tu svou skupinu odtáhl skoro až pod sjezdovku. A už na začátku kopce jsem toho měl dost.
A na konci?
Tam jsem přijel hotovej, tepy na stropu.
A nohy se podlamovaly...
Ty už se ani nepodlamovaly. Ale odmítaly udělat jakýkoliv další krok.
Takže poučení pro příště zní?
Šetřit se pod kopcem, jet za někým.
Za koho se vlastně nyní považujete? Stále především za sprintera? Nebo už za univerzála?
Poslední dva roky se snažím jezdit všechno, takže za univerzála. Vyhovuje mi, když přes zimu hodně závodím, než abych jen ladil na sprinty. Jsem rád, když jezdím i distance.
Třeba i padesátku?
Nezříkám se jí. Loni jsem ji na mistrovství světa vynechal kvůli následujícím svěťákům. Ale pak jsem ji objel v Oslu na 31. místě, což bylo slušné. Je to hodně dlouhý závod, ale proč bych ji jednou dvakrát za rok nezkusil.
Co bude vašim stěžejním závodem na hrách v Soči?
Ani pořádně nevím. Prioritou je pro mě asi štafeta. Pak týmový sprint. Co se týče individuálních závodů, ještě jsme se s trenérem nebavili, které bych měl absolvovat. Musíme se rozumně prostřídat.
Na Tour de Ski jste nyní poprvé českou jedničkou. Napadá vás, že v budoucnu byste v takové roli nemusel být jen na Tour?
Asi by se mi to líbilo, ale připadám si furt stejně. Kromě nějakého toho rozhovoru žádnou změnu nepociťuju. Soustředím se na výkony, nebo si programuju, mám svůj svět. A mám tu s sebou i přítelkyni (bývalá akrobatická lyžařka Šárka Sudová). Je toho dost, co mě zabaví.
