Karlovarský rodák Petr Kopfstein se zařadil mezi elitních jedenáct pilotů světa v kategorii Challengers. „Závodění v této vzdušné Formuli 1 je pro mě z pohledu aviatika absolutní vrchol,“ říká.
Jedná se o motorsport, kde piloti prolétávají rychlostí přes 400 km/h s přetížením více než 10G ve výšce kolem 15 metrů nad zemí mezi vzdušnými pylony na čas.
Red Bull Air Race Challengers loni vyhrál a v polovině letošní sezony má našlápnuto k obhajobě.
Připomeňte a krátce ze svého pohledu zhodnoťte všechny dosavadní letošní závody v Red Bull Air Race.
Letošní sezona se zatím vyvíjí docela slibně a již v její polovině se mi podařilo zajistit si účast ve finálovém závodě, kam se nominuje nejlepších šest pilotů. Průběžně držím celkově druhou pozici, ale oproti kolegovi, který je přede mnou, mi chybí jeden závod (v průběžném pořadí první Daniel Ryfa ze Švédska letěl ještě závod v Rovinji). Ve finále se pak rozhodne o konečném vítězi a samozřejmě bych rád obhajoval loňský titul. V jednotlivých závodech se pak snažím létat vyrovnaně a zbytečně neriskovat, mojí taktikou je být co nejčastěji na pódiu. V úvodním závodě v Abu Dhabi to bylo druhé místo a v japonské Chibě dokonce první.
Zatím poslední závod byl v Budapešti začátkem měsíce, jak jste se umístil a jak jste byl spokojen? Ovlivní horké počasí, jaké panovalo, ať už samotný závod nebo přípravu na něj?
Závod v Budapešti pro mě byl z několika pohledů zcela výjimečný. Prvně to je místo, kde jsem viděl poprvé v životě závod Red Bull Air Race na vlastní oči a byl jsem touto podívanou absolutně fascinován. Psal se rok 2005 a já si tehdy tajně přál se jednou do této elitní soutěže nominovat. Byl jsem tedy šťastný, že jsem dostal důvěru a zařadil se po bok ostatních matadorů a tohoto závodu se mohl o deset let později účastnit. Přál jsem si samozřejmě vyhrát, a tréninkové časy napovídaly, že je to velmi reálný cíl. V závodě jsem letěl v podstatě stejně, ale možná trochu více na jistotu a to velmi těsně o deset setin sekundy nestačilo. Rozdíly jsou již velmi minimální a tak z toho byla nakonec bramborová medaile. Ale zážitek neskutečný, jedná se asi o můj nejhezčí letecký zážitek vůbec. Počasí bylo samozřejmě typicky letní, což na výkon letounů má spíš negativní vliv, ale s tím se musíme jako piloti popasovat.
Zkuste srovnat předstartovní přípravy mezi místy konání právě mezi Budapeští a třeba Abu Dhabi nebo v japonské Chibě. Jaké jsou odlišnosti a co máte možnost v tom daném místě poznat nebo se jen striktně věnujete závodům a proč?
Stejně jako všichni sportovci tak i my nevidíme mnoho z místních krás a památek. V podstatě se jedná o přesun z mezinárodního letiště na letiště, ze kterého operujeme, a zde jsme po celou dobu závodů. Je zde perfektně připravené veškeré zázemí podobné motoristickým sportům nejvyšší třídy. Závodí se ve dvou kategoriích, já létám v kategorii Challenger (dá se přirovnat k motoristické F3 nebo GP2) a pak hlavní kategorii Masters (obdoba F1). V naší kategorii sdílíme celkově tři letouny, které jsou naprosto identické, a hlavní rozdíl tedy hraje hlavně umění pilota, nikoliv technika. Na každý závod přilétáme zhruba čtyři dny dopředu, abychom stihli potrénovat v trati. V sobotu následuje kvalifikace a v neděli pak hlavní závod. Málokdy zbývá čas na kulturní vzdělávání, navíc pilot je po závodě většinou poměrně unavený a zároveň tou dobou již začíná příprava na další závod.
Kopfsteinovy milníkyČeský akrobatický pilot, reprezentující Českou republiku v letecké akrobacii v kategorii Unlimited a v seriálu Red Bull Air Race. Je historicky prvním vítězem Red Bull Air Race Challenger Cupu. Po vítězství v Challenger Cupu se v odborné i laické veřejnosti spekulovalo o jeho účasti v hlavní kategorii Masters, koncem roku 2014 ale byla potvrzena pouze účast jeho kolegů Francois Le Vota a Juana Velardeho. V roce 2014 se stal mistrem ČR v letecké akrobacii v nejvyšší kategorii Unlimited. Tohoto úspěchu dosáhl na stroji Extra 300SC. V prvním závodě letošního ročníku Red Bull Air Race Challenger Cupu obsadil v Abu Dhabi druhé místo, následně v japonské Chibě dokonce vyhrál a naposledy v Budapešti skončil nešťastně čtvrtý. Úspěchy: |
V polovině června jsme měli možnost zhlédnout na kroměřížské obloze a jejím okolí výkony naší reprezentace. V kategorii Unlimited byl sveden velice vyrovnaný boj mezi Martinem Šonkou a Petrem Kopfsteinem. Od začátku až do předposlední sestavy vedl Petr Kopfstein, a to s relativně vysokým bodovým náskokem, avšak prvenství si neudržel a Martin Šonka nakonec vyhrál. Jak to hodnotíte a co se vlastně na závěr soutěže stalo?
Letecká akrobacie je druhou disciplínou, ve které se účastním světových a domácích klání. Snažím se samozřejmě trénovat co nejvíce, a sedět obecně v akrobatickém speciálu denně neboť věřím, že je to zároveň i nejlepší příprava na Red Bull Air Race. V letošním roce jsem odjížděl na domácí mistrovství v letecké akrobacii s cílem obhájit loňské vítězství nad Martinem Šonkou (druhý účastník vzdušné formule 1 v hlavní kategorii Masters) a po celou dobu závodu se situace vyvíjela přesně podle plánu a stejně jako v loňském roce. Vyhrál jsem úvodní povinnou sestavu s poměrně velkým náskokem a stejně tak další sestavu volnou. V tajné jsme skončili téměř s identickými známkami a já pohodlně držel vedení. Pak se mi ovšem v poslední sestavě povedla drobná, ale zásadní chyba. Prohodil jsem dvě nejjednodušší figury, na které jsem se ani moc nesoustředil a bylo vymalováno. Na této úrovni se samozřejmě neodpouští ani sebemenší zaváhání a byť to samozřejmě stačilo pohodlně na celkové druhé místo, o vítězství jsem touto hloupou chybou přišel. Ale na druhou stranu mě to posunulo zase hodně kupředu. Hodně jsem o této chybě přemýšlel a jsem rád, že jsem ji udělal na domácích šampionátu a nikoliv na nadcházejícím Mistrovství světa ve Francii, na které se s kolegy z českého národního teamu chystáme. Pevně věřím, že mám s chybami na dlouhou dobu vybráno.
Připomeňte další letošní závody jichž jste se účastnil, např. Karlovarský pohár, letecký den Kbely a jiné. Jak tyto akce berete? Je to jen trénink, odreagování nebo součást přípravy?
Jakýkoliv čas strávený v letadle beru jako ideální součást přípravy, ať už se jedná trénink, závod nebo leteckou show. Je to velmi specifický sport, ve kterém se stále učíte. I po patnácti letech strávených za kniplem objevím během každého letu něco nového. Na Karlovarském poháru jsem obhájil loňské vítězství, ale hlavně je to pro mě domácí závod, kde to všechno začalo. Nejdříve jsem zde dělat výpočtáře a pomáhal s přípravou a následně pak začal závodit. Pokud tedy i v budoucnu budu mít v kalendáři volno, chtěl bych se tohoto pro mě srdečního závodu vždy účastnit. Velmi rád se potkávám s lidmi, se kterými jsem začínal a nebo s těmi novými, kterým můžu případně trochu poradit. Několikrát do roka pak samozřejmě vyrážím na letecké show, je to ideální odreagování, kde proti nikomu nezávodíte a můžete si s letadlem pohrát tak trochu jinak.
Jaké máte další plány do druhé půlky sezony?
Právě se připravuji na poslední čtyři závody seriálu Red Bull Air Race. První je v britském Ascotu, následovaný závodem nad legendárním okruhem A1 ring v rakouském Spielbergu, kde Nici Lauda vyhrál svou první velkou cenu. V září je pak závod v americkém Dallasu a celá série se uzavře finálním závodem v Las Vegas. Do toho si samozřejmě s kolegy odskočíme na mistrovství světa ve Francii v nejvyšší kategorii Unlimited. Takže nudit se teď ještě pár měsíců rozhodně nebudu. Na druhou stranu život bez létání si zatím vůbec nedokáži představit, takže vlastně prožívám svůj životní sen.
