V neděli už se dočká, nový ročník odstartuje v Östersundu opět smíšenou štafetou, v níž by trojnásobný medailista z poslední olympiády neměl chybět. A k svátku by si jistě rád nadělil pěkné umístění...
Zatím však 30letý biatlonista opatrně říká: „Chtěl bych na tom být ve svěťáku co nejlépe. Skončit do desítky by podle mě byl extra úspěch.“
Souhlasíte tedy s názorem, že očekávání fanoušků jsou po vydařené olympijské sezoně možná až příliš vysoká?
Nedávno jsem zatápěl v krbu nějakými novinami z doby po olympiádě. Ne že bych pálil přímo konkrétní články, ale spíš ty úvodní stránky, kde jsou na ně odkazy. Tak jsem si tam přečetl něco ve smyslu, že jsem se na olympiádě dostal do světové špičky. Jenže to bylo na dva týdny...
A nemyslíte, že by to mohlo pokračovat?
Jsem v tom střízlivý. Věřím, že se takové závody mohou povést. Ale jsem nohama na zemi, vydržet to celou sezonu není jednoduché. Dostal jsem i otázku, jestli budu do třetího místa v celkovém pořadí. Tak na to jsem z fleku řekl, že to rozhodně nebudu. Nevím, co by se muselo stát, abych to dokázal. Světová špička je v tuto chvíli tak široká, že pro mě bude úspěch zopakovat minulou sezonu (ve Světovém poháru byl celkově patnáctý).
Jste hodně rád, že už to začne?
Jóó. Trénink je v podstatě tři čtvrtě roku, závodů máme málo. Už se těším. Teď jsme sice nějaké závody jeli ve Finsku, ale po třítýdenním soustředění nejsou závody úplně příjemné. Člověk je unavený, trénink nebyl lehký. Tyhle závody nejsou úplně to, co bych si představoval.
V létě vás trápil zánět Achillových šlach. Jak to nyní vypadá?
Jsem úplně v pohodě. Nemám žádný problém. Achilovky nezlobí, nebolí. U doktora jsem nebyl, nevím, jestli tam ten problém dál je. Ale stejně nemám čas ležet měsíc s nohama v sádře. Důležité je, že mě to nebolí, neomezuje. Uvidíme po sezoně, pokud mě to bude trápit, tak to určitě budu řešit, ale teď nemám důvod.
Knír? Máma se mi vysmálaMoravcovu tvář zdobí výrazný knír, který si nechal narůst kvůli charitativní akci Movember. „Měl jsem ho i loni, tak jsem si říkal, že to budu držet. Uvidíme, třeba mi to přinese štěstí,“ popisoval. Doma s novou vizáží však moc úspěchu nesklidil. „Ve středu přišla máma, hrozně se mi tlemila a říkala, že teda tohle ne. Tak jsem jí říkal, že to je jen na měsíc.“ |
Jak se cítíte střelecky?
Poslední týden ve Vuokatti byl slušný. Ona to bývá sinusoida. Člověk bývá na vlnách, někdy v podstatě nemine, pak to jde trošku dolů. To jsem měl měsíc zpátky, teď se to zas posunulo nahoru. V závodě to nebylo úplně stoprocentní, ale špatné to taky nebylo. Myslím, že střelbu vleže jsem v rychlosti lehce posunul. Spíš tam jde o to držet úspěšnost. Začít střílet 25 vteřin by asi nebyl úplně problém, ale důležité je dát nuly, ty píšou. Spíš jsme po analýze s Ondrou (šéftrenérem Rybářem) zjistili, že jsem možná trochu zpomalil vestoje, že jsem schopen některé rány i odložit. Že to tam nenasypu za každou cenu za 18 vteřin, ale že si to i rozmyslím a střílím třeba 22, 23 vteřin. Převládá ve mně pocit jistoty než nutnosti to tam za každou cenu nakropit. Samozřejmě, když má člověk pocit a vidí, že mu to sedí, tak to udělám. Ale spíš na sobě vidím, že si to pohlídám.
Čím to? Zkušenostmi?
Stárnu (smích). Nevím úplně, čím to je. Obecně si myslím, že třeba loni se střílelo o trochu pomaleji. Jsem zvědavý, co se bude dít teď. Olympijský rok byl pro každého důležitý. Každý chce hlavně trefovat. Letos si myslím, že to zase bude mazec. Když to půjde, tak to tam nasmažím. Když ne, tak to bude lepší trefit.
