Pro vaše sebevědomí to je velká injekce, že?
Rozhodně. Stíhačky mi sice letos docela šly, ale na sprint jsem byl vždycky hrozně svázanej. Naštěstí to nebyl dnešní případ. Jsem moc rád, jde o psychickou vzpruhu. Už dva poslední závody na Pokljuce (stíhačka a štafeta) naznačovaly, že by to mohlo být lepší. Tak jsem ten vzestup snad potvrdil.
Oživil jste si tím i vzpomínky na rok 2013, kdy jste právě tady měl při mistrovství světa skvostnou formu?
Hlavně v posledním kole trošku jo. Při ležáku jsem ještě nechal spoustu vteřin, ta položka byla ukrutně pomalá. Možná právě při ní mě ta zdejší atmosféra ještě trochu svázala. Na stojáku jsem ale vystřelil první ránu a hned jsem věděl, že je to dobré. Ten jsem pak odstřílel v slušném rytmu. Takže mi nakonec atmosféra spíš pomohla než uškodila.
Také běžecky jste se postupně zrychloval.
Začal jsem trochu pomaleji, s rezervou. Jak je ta trať strašně hrbolatá a občas jsou na ní plotny, tak čím víc chcete, tím víc tam ztrácíte. Začátek jsem, myslím, pojal dobře. A v posledním kole to potom vůbec nebylo trápení.
Jak jste před závodem zklidňoval hlavu?
Spíš jsem se snažil vybavit, co mě tady asi může čekat. Hlavně se musíte připravit na ten rachot tribun. Ten je opravdu neskutečný. I když... na to se prostě připravit nedá, to nikde nenatrénujete. Bohužel, nějaké vteřiny jsem asi i proto na ležáku nechal. Ale byla to nula, ta se dneska hlavně počítá.
V cíli jste si dopřál po dlouhé době i své oblíbené gesto, vyplazený jazyk. Kdysi jste ho vyplazoval po medailových závodech.
Jo, však už mi to gesto taky chybělo. Závod to byl povedený. Na bednu mi furt ještě kousek schází, ale i tak mohu být maximálně spokojený. Dal jsem si za základní úkol odjet tu tři závody, kvalifikovat se i do hromaďáku. Což jsem už dneškem splnil. Dál tu nemám co ztratit.
Takže si teď vychutnáte klidnější pátek?
Nejradši bych jel dneska na otočku na den domů, neviděl jsem dceru měsíc, hrozně mi chybí. Mám to jen hodinku, ale asi to nedopadne. Uvidíme. Odpočnu si, možná si půjdeme v pátek střelit. Mám s sebou taky playstation, ale tu virtuální realitu se nám bohužel nějak nepodařilo rozchodit.
Do stíhačky budete mít odstup jen 26 vteřin na první místo. Co říkáte takové pozici?
Je perfektní. Stíhačky mi letos jdou, tak doufám, že v tom budu pokračovat. Protože teprve teď v ní o něco půjde. V těch předchozích v Östersundu a Pokljuce jsem po špatném sprintu neměl na jejich startu absolutně co ztratit a šel jsem do nich s tím, že ten závod už ani nemůže být horší. Tady to bude trošku jiná pozice. Ale i takových stíhaček jsem už zažil víc než dost. Doufám, že se s tím poperu.
Co říkáte jménu staronového vítěze Martina Fourcada?
I na Pokljuce už takhle v posledním kole otočil výsledek. Ještě v Östersundu jsem si myslel, že Johannes Boe ho bude stíhat, jenže on jim to Fučák dává všem strašně sežrat. Vypadá to, že do konce trimestru už nikoho k vítězství ani nepustí. Přeju mu to, ale pro biatlon to úplně dobře neni. Začíná se to nebezpečně podobat běžeckému lyžování (norské dominanci). Naštěstí i on je jen člověk a ty chyby taky dělá. Ale je prostě borec, to jo...
