Proťala cíl, zvedla ruce nad hlavu a radovala se. Počtvrté mistryně světa, počtvrté královna mezi rychlobruslařkami. Plácla si s trenérem Petrem Novákem, přijala blahopřání od největší soupeřky Ireen Wüstové a zachumlaná v české vlajce za doprovodu písničky „We are the champions“ jela poděkovat skvělým nizozemským i českým fanouškům.
Od skalního nizozemského fanouška dokonce dostala i létající balónek Mimoně. „Fandí mi už od roku 2006, kdy jsem končila v juniorské kategorii. Je se mnou od začátku kariéry a hrozně si ho vážím. A já mám Mimoně ráda, mám je skoro na všem,“ přiznala šťastná vítězka v cíli.
Jaké to je být počtvrté v kariéře mistryní světa v rychlobruslařském víceboji?
Absolutně skvělé. Tenhle čtyřboj byl hrozně náročný vzhledem k tomu, co Ireen (Wüstová) předváděla. Naše souboje byly hodně vyhecované, a proto jsme zajížděly tak dobré časy. Jsem za to zlato moc ráda, protože tenhle čtyřboj byl fakt náročný, ale já si ho užívala.
Když se vrátíme k patnáctistovce, tam mnohým fanouškům a možná i vám zatrnulo...
Jasně, poslední zatáčka nebyla moc dobrá, měla jsem co dělat, abych neupadla. Ale nakonec ten čas nebyl až tak hrozný, dojela jsem šest desetin za Ireen. Mohlo to být lepší, ale vyrovnala jsem čas ve Stavangeru (kdy vyhrála závod SP), a s tím jsem byla hrozně spokojená. Odstup naštěstí nebyl tak velký.
Byl přesně 1,94 sekundy. Co to znamenalo?
Že musím Ireen porazit o dvě vteřiny (smích).
A Wüstová po čtvrtém kole začala tuhnout.
Rozjela to tak, jak je jejím zvykem. Je to závodnice, která bojuje až do konce a nikdy to nevzdává, což na ní mám hrozně ráda. Kvůli tomu je inspirací pro všechny. Po tom čtvrtém kole jsem si všimla, že jí začínám ujíždět a buduju si náskok. Byla jsem zvědavá, jestli si to třeba neschovává a po třech kilometrech znovu nezapne, ale to se nestalo.
Sledovala jste, jaký rozestup mezi sebou máte?
Neměla jsem moc času koukat, jak daleko za mnou jede, ale Petr na mě křičel, jaký mám náskok a to pro mě bylo rozhodující. Ta první tři kola byla na hlavu. Bojovala jsem s tím, že jede se mnou, ale já jsem naštěstí ta kola držela pořád, kdežto Ireen pak trošku zkápla. Ale byl to výborný čtyřboj, souboj mezi námi si i diváci užívali, a to bylo bezvadné.
Atmosféru tvořili hlavně nizozemští fanoušci, kteří povzbuzovali nejen své krajanky, ale i vás.
Oni jsou skvělí, fandí všem. Jsem ráda, že tady byli i naši fanoušci, pro mě to byla obrovská podpora. I tu trojku jsem díky nim rozjela tak dobře. Říkala jsem si, že to musím zkusit, že přece neodjedu domů s tím, že jsem ani nezkusila jet na čas, který jela Ireen. Opravdu jsem hrozně spokojená se všema čtyřma distancema, které jsem tady zajela.
Track record in 5000m with 6:52.57 and world title for @msablikova #WAChBerlin silver for @Ireenw pic.twitter.com/jQSmzSaiRv
Příští víkend je na programu finálové kolo Světového poháru, který už ale máte v kapse. Pojedete do Heerenveenu?
To bude asi na domluvě s trenérem. Nenechá mě jen tak se rozhodnout, ale myslím, že mě ani nenechá jen tak odjet domů. Určitě bude chtít do Heerenveenu jet. Ale já ho budu statečně přemlouvat, abych už jela domů, i když pokud si on postaví hlavu, je to s ním hrozně těžké.
Bylo vítězství ve čtyřboji náročnější než zisk medaile na jednotlivých tratích?
Vždycky je to nejtěžší pro každého. Když se povede jedna trať na mistrovství světa jednotlivých tratí, tak dobrý, vyhrál jste jednu trať. Ale tady člověk musí předvést výborné výkony ve všech čtyřech distancích, A jakmile se mu jedna nepovede, nemá absolutně šanci.
Takže nejbolestivější zlatá medaile?
Každá zlatá bolí. Když se jede o zlato, vždycky se jede naplno. Navíc s těmi problémy, které jsem tady měla, kdy nikdo nevěděl, jak to dopadne... Jsem hrozně ráda, že Petr trénink upravil a nepustil mě dva dny na led. To byl možná klíčový okamžik. Jsem ráda, že občas i poslouchá.
Údajně vám dá dva dny volno i teď.
Vážně mě nepustí dva dny na trénink? Možná ne na led, ale trénink bude.
Chvíli se Wüstová za Sáblíkovou na pětikilometrové trati držela, ale pak začala tuhnout a Češka mohla slavit čtvrtý titul světové šampionky ve čtyřboji.
Byla to pro vás dokonalá sezona? Vždyť jste s předstihem vyhrála Světový pohár, dominovala jste evropskému i světovému víceboji, na jednotlivých tratích jste ovládla tří i pěti kilometrovou trať...
Byla to úžasná sezona. Už od kvalifikace na olympiádu se mi docela dařilo a já jsem za to hrozně ráda. I když byla hodně bolestivá, tak byla bezvadná, dařilo se. Trenér to zase dobře naplánoval, v tomhle je borec. Vlastně nechápu, jak mě může 10 let držet takhle nahoře. A jsem ráda, že se nedaří už jenom mě, ale že i Sebek (Sebastian Druskzkiewicz) ve Stavangeru zajel výborný čas a osobák v Evropě. Doufám, že i on má před sebou velkou budoucnost a holky taky.
Třetí Antoinette de Jongová říkala, že jste pro ni vzor, to se hezky poslouchá, ne?
Hrozně si toho vážím. I ona mi dneska před pětkou řekla, že si mám věřit a že můžu vyhrát. Je fakt dobrá, na to, že je jí dvacet a hrozně jí fandím. Letos byla třetí na evropském šampionátu i na mistrovství světa a v příštích letech bude hodně nebezpečná.
Zato Ireen Wüstová úplně nezářila.
To nevím. Po patnáctistovce měla náskok dvě vteřiny a ona to na mě vždycky na pětce zkusí. Myslím, že předvedla výborné výkony na to, že půlku sezony nejezdila.
Dařilo se vám zapomenout na olympiádu v Riu?
Teď o tom víkendu i jo, soustředila jsem se jenom na bruslení. Člověk nemá ani čas na nic jiného myslet. A abych se přiznala, tak před pětkou jsem se trošku odreagovala u biatlonu.
Biatlonistům se přitom dneska moc nedařilo...
Škoda no. Ale já pořád věřím a fandím.
Povzbuzujete se s někým z biatlonu navzájem?
Teď během světových šampionátů ne, ale párkrát jsme si s Verčou Vítkovou napsaly. Myslím, že i Gabča (Soukalová) může být dneska spokojená. Ještě mají před sebou dva individuální závody a štafetu. Věřím, že to cinkne a bude zlato.
A na Rio začnete zase myslet kdy?
Asi od teď (zasměje se).
