Hned po dojetí vaší finálové jízdy jste uvěřila, že by to mohla být medaile?
Když jsem dojela, tak jsem si řekla, že to je skvělej čas, a byla jsem proto šťastná. A pak jsem si pomyslela, že to bude možná stačit i na první místo.
Opravdu? Tři ženy ještě čekaly na startu.
Ono se dneska se hodně chybovalo, ta trať je vážně těžká. Věděli jsme dopředu, že tady můžou postavit těžkou trať. Já se ani nešla v pátek večer kouknout na předjízdu (ukázkovou jízdu po vytyčení trati pro semifinále a finále), protože mi nebylo nejlíp. Vážně mi bylo dost špatně. Jenže když se všichni z té předjízdy vrátili, říkali mi: Tahle trať, ta je pro tebe.
Když jste se potom na ní skutečně stala mistryní světa, vypadala jste přesto poněkud zmateně.
To bylo tou euforií.
Už tomu věříte?
Je to všechno hrozně rychlé.
Kateřina Kudějová, mistryně světa. Jak to zní?
Vážně tomu furt nemůžu uvěřit.
Co jste na startu finále cítila?
Viděla jsem, že holky kazí. Uklidňovala jsem se, že mi stačí sjet moji jízdu, klidnou, bez chyby a bude to dobré. Trojku jsem si pohlídala, i když jsem ji hodně podjela, stejně jako ještě jednu protivodu. Ale chtěla jsem nekazit a vyšlo to. A když jsem tam potom stála a vyhrála, bouchlo to ve mně pořádně. Byl to super pocit.
Vy jste přitom jinak známa tím, že emoce navenek moc najevo nedáváte. Povahou jste flegmatička.
Jo, jsem klidnější typ. Myslím, že dneska jsem je dala najevo víc než kdykoliv jindy. A uvnitř mne to teď všechno buší.
Před závodem vám naopak nebylo dobře, stejně jako před mistrovstvím Evropy, kde jste nakonec dojela bronzová. Říkala jste si tedy: To je znamení?
No. Když se v úterý Jířa Prskavec (trenér) dozvěděl, že začínám být nemocná, tak říkal, že bychom tu klimatizaci ještě měli přidat. (usmívá se)
Vlastně vám teď naprosto všechno vychází. Minulý čtvrtek jste zvládla státnice, teď jste nejlepší na světě ve vodním slalomu.
Ve škole mi to zas tak moc nevyšlo, protože jsem státnice (bakalářské studium na Vysoké škole ekonomické) napoprvé na jaře neudělala. Ale když se mi to teď napodruhé povedlo, byla to bomba. A tady? Dneska jsem před jízdou měla ztuhlé ruce. Nevěřila jsem si, ale pak mi to prostě jelo.
Takže to bylo zatím nejlepších deset dní života?
No... Asi jo.
Co bylo těžší, státnice, nebo získat světový titul?
Musím říct, že pro mě rozhodně ty státnice. Před nima jsem byla mimo, nebyla jsem schopná ani pádlovat. Jen jsem ležela v posteli a furt si četla dokola zápisky. Na tréninky jsem ani nemusela chodit, to bylo úplně zbytečné. Ale jakmile jsem státnice zvládla, rázem to bylo na trénincích něco úplně jiného.
Váš flegmatismus tedy před státnicemi nepomáhal?
Ne, tam to nefunguje. Kdyby mi bylo na vodě vždycky tak blbě jako před zkouškama ve škole, tak nevím, jestli bych chtěla vůbec jezdit.
Poslední rok byl však pro vás náročný i na vodě, dokonce jste uvažovala o změně trenéra. Co se dělo?
Loni jsem byla znechucená. Zastavila jsem se ve vývoji. Věděla jsem, že závody nejsem schopná dotáhnout do konce, i když na to mám. Letos jsem zpočátku ani nečekala, že si vyjedu reprezentaci, protože jsem se v zimě hodně učila a moc toho nenatrénovala. Ale jakmile začala sezona, začalo mi to jít. Pak jsem vyhrála nominační sérii a na mistrovství Evropy měla medaili ani nevím jak. A teď... Teď je to super.
Spolupráce s trenérem Jiřím Prskavcem najednou skvěle funguje. Našli jste společnou řeč?
Můj trenér dá hodně na tu dřinu. Nedokázal úplně pochopit, že mě spíš vyhovuje volnější přístup. Letos na mě naopak vůbec netlačil. Trénovala jsem, když já jsem potřebovala. Když jsem naopak věděla, že to je zbytečné, dala jsem si volno a učila se. A takhle to fungovalo.
Co bude nyní dál?
Podávala jsem na škole odvolání, jestli by mě ještě nevzali na magisterské studium, ale nakonec mi studijní napsala, že už to není možné. Tak teď přemýšlím co v budoucnu dělat.
Teď se vrhnete do přípravy na boj o olympijské Rio, ne?
To je jasné, že mám teď skoro rok na to, abych se připravila na olympiádu. Bude skvělé, že se už nebudu muset do noci učit. Jenže zároveň si říkám, že jsem na to učení zvyklá. Když už se budu připravovat jen na jednu věc, nemuselo by mi to prospět. Chtěla bych mít i nějakou zálohu, kdyby mi to ve sportu nevyšlo. Až přijedu domu, promluvim si o tom s našima a rozhodnu se. Zkusím třeba zkoušky na daňového poradce. I když ty jsou prý dost náročné a drahé a musí se opakovat každé dva roky...
PS: Svůj nejkrásnější sportovní den si Kateřina Kudějová ještě vylepšila v závodě hlídek, v němž společně s Hilgertovou a Vojtovou vybojovala zlaté medaile. V sobotu byla v Lee Valley neporazitelná.
