A jak to vidíte vy?
Ať už padne tento dotaz v jakékoliv fázi rozhovoru a na kteroukoliv z respondentek, odpověď je obvykle podobná.
„Ano.“
„Souhlasím.“
„Mám to podobně.“
Až najednou Kolocová tuto skutečnost vysvětlí: „Takové doplňující otázky nemusíte ani moc dávat. Vnímáme to většinou stejně. Dokážeme dát na rozhovor stejné odpovědi, aniž bychom stály vedle sebe.“
Povahově jsou sice obě rozdílné, názory však mají podobné. I proto si tak vyhoví. I proto si ani po tolika letech nelezou na nervy. I proto se jim letos tak dařilo.
Jaké byly další důvody letošních úspěchů?
Sluková: Na výkonnostním vzestupu pracujeme už několik let. Teď se dalo spoustu věcí dohromady, naše zkušenosti, naše práce se Simonem (trenérem Nauschem), naše fyzická připravenost, a to všechno vedlo k tomu, že ta sezona byla tak vydařená.
Co bylo emotivnější? Výhra v Praze, nebo na grandslamu v Berlíně?
Kolocová: Praha byla obrovský zážitek, bylo to poprvé, kdy jsme uhrály medaili, bylo to hned zlato a bylo to doma. Myslím, že nemůže snad ani existovat nic lepšího. Vyhrát v Berlíně bylo krásné, protože to byl grandslam, nejvyšší soutěž, která se dá vyhrát. Ale pocitově ta Praha bude vždycky vévodit.
Kdy vám bylo naopak nejhůře?
Kolocová: Já mám zafixovaný pocit ze semifinále v Holandsku, kde jsme nakonec skončily čtvrté. Do semifinále jsme postoupily celkem jednoznačně, ale pak se nám ty dva další zápasy vůbec nepovedly. Minimálně ve mně nebyla žádná energie, už jsem prostě neměla možnost ze sebe nic víc vydat, ač jsem se snažila sebevíc. Bylo to pro mě hrozně náročné, ale zároveň jsem se chtěla vrátit do koloběhu a začít další týden dobrým turnajem, takže to byl pro mě těžký krok.
Sluková: Nenapadá mě jeden moment, kdy mi bylo nejhůře. Ale jak sezona postupovala, tak se únava zvětšovala, jak fyzická, tak i psychická.
Vnímáte, že letos fanouškovský zájem o vás ještě víc vzrostl?
Sluková: Určitě to jde ruku v ruce s výsledky. Kdybychom od olympiády vůbec nic neuhrály, tak myslím, že vyšumí i to, že na tom hřišti vypadáme docela dobře a hrajeme v malých plavkách. Výsledky tam musí být a tahle sezona nám samozřejmě hrozně pomohla, vozily jsme domů medaile a o tom se samozřejmě píše lépe než jen o tom, že jsme zase někde byly, že nás to stálo spoustu peněz a nic jsme tam neuhrály.
Jaký je plán na další roky? Zaměřit se na olympiádu?
Sluková: Náš pokus už jde tím směrem, ale čeká nás ještě hrozně dlouhá cesta. Kvalifikace začíná příští rok a my se budeme snažit uhrát co nejvíc výsledků, abychom se vešly do kvalifikačního kritéria.
O účasti v Riu zatím mluvíte spíš opatrně...
Kolocová: Víme, jaké to bylo před olympiádou v Londýně. Už tehdy jsme měly slušné výsledky a kvalifikovat se bylo fyzicky a psychiky náročné. Budou to tři měsíce, kdy musíme podat sto procent (v průběhu června až srpna 2015 se bude konat největší množství grandslamů - pozn. red.). Pokud se to nepodaří, třeba dva tři turnaje neskončíme v desítce, tak se najednou začneme víc bát. Známe se a přijde větší tlak, aby se povedly ty další. Vůbec bych to neviděla jako jasnou a jednoznačnou věc. Půjdeme turnaj od turnaje soustředěně, protože těch týmů, které se tam dostanou, není moc. A to je možná i ten důvod, proč jsme z toho možná trochu nervózní nebo proč to nebereme jako automatickou věc. Na světě je dobrých týmů třeba šedesát, které se tam můžou dostat. My bychom to měly zvládnout, ale bude to těžké.
Kolik stojí sezona?Když se počítají jen náklady na cestování a ideální přípravu, vyjde sezona Kolocovou a Slukovou na 1,2 milionu korun. Rozpočet nejlepších týmů je o víc než milion vyšší. Díky zlepšujícím se podmínkám však „Kiki“ a „Maki“ doufají, že si brzy budou moci dovolit zařadit do týmu i fyzioterapeutku, kterou by měli na turnajích k dispozici. |
Letos o vás vznikl dokument Život nad sítí. Jak vás bavilo ho dělat?
Sluková: Bavilo nás to moc, ale bylo to náročné, protože nejsme zvyklé mít někoho pořád za zadkem. Kluci byli fajn, celý štáb byl opravdu v pohodě. Někdy jsme sice přijely z turnaje v neděli v noci a hned v pondělí ráno jsme je měly nastoupené v obýváku, ale dalo se to zvládnout. Dělaly jsme na něm celé léto.
Kolocová: A jsme za něj strašně rády. Je to něco, co o nás zatím natočené nebylo a myslím si, že se ta práce hrozně povedla. Že ty díly jsou krátké, stručné, ale výstižné. Jsme moc potěšené, že něco takového vzniklo a že to na vždycky budeme mít k dispozici a budeme se na sebe moct v budoucnu podívat. A lidi se můžou podívat, jak žijeme, jak fungujeme, a že jsme možná úplně normální holky, což je moc hezké.
Kristýno, v dokumentu jste mimo jiné prohlásila, že beach volejbal je i váš život. Co vás na něm nejvíc baví?
Kolocová: Asi kombinace všeho, nejsem schopná říct jednu věc. Spíš jsem tím myslela, že beach nevnímám jako jednu část mé pracovní osobnosti nebo nějaký koníček, ale že to je něco, čím žiju. Mám tam svoji nejlepší kamarádku, mám tam svého strašně dobrého kamaráda, což je Simon. Moje celá rodina mi fandí, můj přítel všechno sleduje, takže se všechno točí kolem beach volejbalu.
Sluková: Já to mám podobně. Pro nás je ten sport takový životní styl. Není jen koníčkem, ale živí nás, točí se kolem toho celý náš svět. Je to náš život.
Teď vás čeká měsíční volno. Jak ho plánujete využít?
Sluková: Asi budeme odpočívat. Máme spoustu akcí okolo. Ale budeme se snažit nabíhat na zimní přípravu, která bude dlouhá, náročná. Musíme zamakat, protože z toho budeme pak fungovat celou sezonu.
Kolocová: Souhlasím!
