Jste nyní spokojený sám se sebou?
Hlavní bylo, že se mi dneska povedlo dostat se do úniku. A pak musím poděkovat Petrovi (Saganovi), který odvedl v prvních 80 kilometrech etapy neuvěřitelnou práci, kdy mě na Colombieru málem odpáral, protože jel doslova jako zvíře. Měl velkou zásluhu na tom, že ta naše skupina fungovala, protože po prvním kopci v ní moc lidí tahat nechtělo. Peter tam prostě vlezl na špici a téměř pořád dělal tempo. Takže velké díky jemu. A co se týče mého vlastního výkonu, tak se mi nakonec povedlo skočit do desítky, což mě samozřejmě těší. Ačkoliv na druhou stranu, když vidím, jak málo mi chybělo i k celkovému 7. místu, tak mě to strašně mrzí. Ale za pár dní to všechno třeba uvidím jinak.
Nebylo to zdaleka poprvé, kdy jste si s Petrem Saganem vzájemně pomohli. Vaše spolupráce funguje výborně.
Určitě. Po Petrovi nikdo nic nechtěl, ale on je týmový parťák a když může, tak pomůže. To bylo vidět už v minulých etapách, ve kterých jel v úniku s Rafou Majkou, a dnes i se mnou. Petra mít v týmu je vždycky výhoda.
Jak se na začátku etapy rodil váš únik? Neobával jste se, že vás soupeři v boji o Top 10 odjet nenechají?
Ne, byl jsem v úniku hned ze začátku a potom tam přijel i Peter a začal už tehdy chvíli tahat. V prvním kopci dne (Aravis) ale mělo ještě dost lidí zájem jet, například De Gendt i další.
Jak se pocitově jelo vám?
Včera jsem měl vyloženě krizi, to se mi jelo dost špatně. Ani dneska jsem neměl na trati žádný příjemný pocit, že bych se cítil kdovíjak dobře. Ale věděl jsem, že musím o tu desítku zabojovat.
Vaše početná skupina se postupně roztrhala a vpředu vás zbylo jen osm. Najednou jste tam byli na tahání tempa se Saganem sami, protože řada vašich parťáků v úniku měla vzadu své jezdce pro celkovou klasifikaci a nebylo v jejich zájmu, abyste si vytvořili až příliš velký náskok. Navíc nepomohl ani Pantano z IAM.
Pantanovi jsem pak říkal, že jestli chce vyhrát etapu, tak musí taky sám tahat, ale to se mu moc nezdálo. Tak jsem potom, co skončil v úniku Peter, tahal sám velkou část stoupání na Ramaz a potom i po rovině před Jeux Plane, protože jsem měl zájem, abychom přijeli s co největším časovým odstupem pod závěrečný kopec.
Ani Nibali pochopitelně nemohl jet tempo, protože vzadu měl Arua, že?
Jo, Vincenzo mi říkal, že nesmí tahat. V jednu chvíli ještě mohl, pak už ne. A Izaguirre z Movistaru tam jel dost chytře. Skoro nikdy netahal, potom využil situace, posunul se dopředu a protože umí sjezdy, vyhrál etapu.
Na posledním stoupání celé Tour, prémii mimořádné kategorie Joux Plane, a při následném sjezdu se vše rozhodovalo. Kolik jste tu měl ještě sil?
V tom posledním kopci začali ostatní nastupovat (vpředu jeli Pantano, Alaphilippe, Izaguirre, Nibali) a já nechtěl udělat stejnou chybu, kterou jsem udělal v předešlých dnech, tedy že půjdu přes totální hranu. Zkusil jsem je jednu chvíli dojet, ale viděl jsem, že to nejde. Tak jsem se radši držel svého a věřil jsem, že je třeba dostihnu ve sjezdu z Joux Plane do Morzine. Jenže tam jsem první dvě zatáčky špatně najel a jak už jsem byl unavený, jel jsem potom celý sjezd špatně. Bohužel jsem v něm už žádný čas nezískal, ztratil jsem takovou tu jistotu.
Přesto, už podruhé se vám povedlo proniknout do Top 10 na Tour v poslední horské etapě, stejně jako v roce 2010 v etapě na Tourmalet.
Myslím, že jsme zkusili maximum, co jsme mohli, nebáli jsme se a ta desítka vyšla. Bohužel je tak nasekaná, že i to 7. místo je nakonec tak moc blízko, ale nemám ho.
