Počínaje sobotní časovkou vás trápil natažený hýžďový sval. V jakém stavu je před další dolomitskou etapou?
Dává mi ho dohromady fyzioterapeut. Nebylo to naštěstí popraskané, ale jen natažené. Na konci časovky a potom i v nedělní horské etapě se mi proto nejelo nejlíp. Ale doufám, že po dni volna a po naší léčbě i masáži už to nebude tak vážné.
Kolik jste toho tedy v pondělí o volném dni natrénoval?
Jeli jsme kousek dolů z Pinzola (místo úterního startu, 12 kilometrů od Madonny di Campiglio) a pak jsme zase vyšlapali do Madonny, abychom viděli, co nás v úterý hned po startu čeká. Ten úvod etapy bude asi dost nervózní, zvlášť když má pršet. Bude to sice pro všechny stejné, ale někdo snáší etapy po dni volna líp a jiný zase hůř. Zajezdili jsme si sice v pondělí jen hodinku a půl, ale nějaký interval jsme radši zařadili, aby nám nohy před úterkem úplně nevystydly.
V minulosti jste právě dny volna na třítýdenních závodech neměl příliš rád, protože jste se po nich hůř dostával do tempa. Stále to platí?
Jak stárnu, tak mi naopak volné dny přicházejí vhod. Naučil jsem se je zařazovat dokonce i v tréninkových blocích. Pokud mám na programu hodně intenzivní tréninkové období, tak do něj radši vložím i dva dny bez kola. Toho jsem se dřív hodně bál, protože jsem se pak do toho hůř vracel. Ale poslední dobou jsem zjistil, že mi vyhovuje uprostřed velké nálože práce na dva dny vysadit. Takže dnes už mi ani volné dny na Grand Tour tolik nevadí.
Roman Kreuziger s dcerou Viktorkou o volném dni na Giru
Lišil se ten druhý od prvního, který jste strávili u Jadranského pobřeží?
Tam jsme si potřebovali po úvodních devíti dnech Gira především odpočinout. Dalšího dne pak byla na programu jen rovinatá etapa, takže jsme tehdy mohli při volném dni úplně vypnout. Další volno pak přišlo po šesti dnech, ale tentokrát jsme zároveň věděli, že příští etapa do Apriky bude nejspíš nejtěžší na celém Giru, takže jsme museli zůstat víc koncentrovaní.
Už je to 22 měsíců, co jste naposledy absolvoval třetí týden na závodě Grand Tour. Je to pro vaše tělo tím obtížnější?
Určitě je znát, že jsem se letos připravoval víc na kratší kopce na klasikách. Nenajezdil jsem v tréninku tolik dlouhých kopců a dlouhých intenzit, takže to v nich teď nebylo na Giru úplně ideální. A určitě mi trochu chybí i víc závodních dnů v etapových závodech, protože jsem poslední dobou jezdil hodně jednorázovky. Na etapáky si musí organismus zvyknout. Ale na druhou stranu, pokud se po Giru vše vyvine správným směrem, čemuž věřím, tak se pro mě stane i dobrým odrazovým můstkem do další sezony.
Což znamená?
Tady bych měl ty dlouhé kopce ještě nějak přečkat, zato na Tour bych pak už v nich měl být mnohem silnější a stoprocentně k ruce Albertovi. Ne jako tady, kdy zůstane chudák občas sám - i když on si i pak poradí.
V nedělní první dolomitské etapě jste se vytratil z hlavní skupiny na druhém průsmyku dne. Co se tam stalo?
Odpadl jsem asi čtyři kilometry před vrcholem Passo Daone, když zrovna tahal tempo Tiralongo z Astany. Ale pořád jsme s mojí skupinkou zůstávali jen nějakých 50 až 200 metrů za tou první. Věřil jsem, že ji ve sjezdu zase dojedeme.
Nepovedlo se to i kvůli pádu, který vás postihl?
Už jsme byli opravdu takřka za nima. Jenže ve sjezdu tam spadl Igor Anton z první skupiny a nešťastně u něj zastavila televizní motorka. Já jsem byl potom v zatáčce trochu dlouhý, takže jsem také vyjel ze silnice, ačkoliv jsem na zem nespadl. Vzápětí přiletěl ještě zezadu Atapuma, který přepadl přes svodidla. Já tam ztratil důležitých 25 vteřin, sjezd jsem musel začít tím pádem nanovo a navíc jsem měl kola od bláta. I proto další zatáčky nebyly ideální na to, abych ještě někoho sjížděl. To byl klíčový moment.
Jak reagoval po této etapě Alberto Contador na skutečnost, že zůstal z vašeho týmu Tinkoff-Saxo vpředu sám proti početné Astaně?
Nereagoval nijak. On ví, že celý náš tým je tu pro něj a že my všichni děláme maximum. V neděli jsme měli opravdu smůlu, protože Rogersovi tam lehnuli pod kolo Van den Broeck s Intxaustim a mě s Bassem, když už jsme byli skoro zpátky ve skupině, se přihodilo pro změnu tohle. Ale to jsou závody, stane se. Astana je tady v kopcích silná, což ukazuje od začátku. Ale my stále věříme, že ve třetím týdnu by to měl být náš tým, kdo bude v kopcích dominovat. A taky je fakt, že jezdíme na špici už od počátku Gira. To stojí spoustu energie, i když je to zároveň samozřejmě bezpečnější.
Vyplatilo se vám to v pátek v Jesolu, kde jste dopadli při hromadném pádu rozhodně lépe než tým Sky.
To ano, ale i tak, když to někdy v pelotonu spadne, vždycky můžete mít smůlu. Každopádně pro diváka je to letos zajímavé Giro, každý den se něco děje, pořadí se točí. První dva jsou sice odskočení, ale z těch za nimi může ještě na podium doskočit kdokoliv. Divák se určitě nenudí.
Contador v neděli tvrdil, že nejlepším způsobem, jak si držet Arua od těla, je na něj zaútočit. Tak jste to před etapou na týmové poradě plánovali?
Bavili jsme se o tom, že kdyby se nám přihodilo, že Alberto zůstane vepředu sám proti většímu počtu lidí z Astany, je nejjednodušší reakcí zkusit nastoupit. Sníží tak Aruovi počet pomocníků, aby to bylo vpředu vyrovnanější. A to se mu povedlo.
Před cílem kamery zachytily, jak diskutuje s Aruem. Po etapě se pak v zákulisí spekulovalo, že mohlo jít i o dohodu: Nechám vyhrát etapu vašeho Landu, ale my dojedeme spolu.
Já slyšel, že se Alberto s Aruem bavili, ale těžko říct, co si říkali. Spíš se navzájem kontrolovali, jak na tom jsou. Bylo vidět, že Alberto má oproti Aruovi trochu navíc. Nebezpečněji pro poslední týden vypadal Landa.
Přesto má váš tým k růžovému trikotu skvěle nakročeno.
Ten je našim jediným cílem. Když dokážu být v posledním týdnu Albertovi v dlouhých kopcích víc k ruce, mohl bych se pak zároveň i sám posunout pořadím. Ale to není priorita. Pokud nějaký den nebudu O.K., bude lepší přijet do cíle etapy s půl hodinou ztráty a další den být zase svěží a k ruce.
Vnímáte také úžasnou českou diváckou kulisu, která v posledních dnech na Giru byla?
Určitě. Připadá mi, že Giro je pro české diváky i zajímavější než Tour, v Dolomitech teď byla vidět spousta vlajek. Je to pro nás opravdu povzbuzující. Jsme s Leem Königem dva v popředí celkového pořadí a Leo to má rozjeté k velmi dobrému výsledku. K pódiu mu sice ještě kus chybí, ale poslední dny ukázaly, že se tady může stát cokoliv. A je tu také mladý Vakoč, o kterém do budoucna určitě ještě hodně uslyšíme. Třeba ne přímo na Grand Tour, ale na jednorázovkách a kratších etapácích určitě. Já mu hodně věřím. Je to jezdec, který má velký potenciál.
Hovořil jste předtím o vašem startu na Tour. Tým tedy s vámi do Francie počítá?
Mám postavený program do konce sezony. Samozřejmě, že se čeká, jak dopadne 10. června má arbitráž. Ale pokud dopadne dobře, měl bych jet od 19. června Ruta del Sud, potom možná i české mistráky a pak určitě Tour. A ve zbytku sezony by můj program měl vyvrcholit časovkou družstev na mistrovství světa.
Je pro vás obtížné nezatěžovat si při Giru mysl nejistotou ohledně výsledku arbitráže?
Snažím se nemyslet na ni už od března, vše za mě řeší manželka. Znovu se začnu arbitráží v hlavě zabývat zase až tak od 5. června, kdy se opět uvidím s doktorem Šťovíčkem.
