Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Krčmář, nejlepší z českých mužů, se nevěřícně ptal: Kolikátý že jedu?

Nejlepší z Čechů, třináctý Michal Krčmář | foto: Český biatlon, Petr Slavík

6 2015
Ani Ondřej Moravec, ani Michal Šlesingr, ani Jaroslav Soukup, ale 24letý Michal Krčmář byl nejlepším Čechem v sobotním sprintu mužů na Světovém poháru biatlonistů v Östersundu. Třináctým místem si o dvě příčky vylepšil své dosavadní životní pohárové maximum z loňské Pokljuky.

Spousta lidí o tomhle závodě řekla: Byla to větrná loterie. Ale vy jste z ní vytěžil 28 bodů.
Jo, vytěžil jsem tentokrát z minima maximum. Bylo to také o tom, kdo měl trochu štěstí na střelnici - a já ho dneska měl. Povedlo se mi nějaké ty terče trefit a díky tomu se zrodil i tenhle výsledek, protože o běh jsem se moc opřít nemohl. Takže aspoň že na té střelnici se mi to povedlo.

Když jste před svým startem viděl, jak i hvězdy Schempp či Rastorgujevs střílejí ve větrných poryvech položky za čtyři nebo za pět, co jste si pomyslel?
Já o tom vůbec neměl zprávy. Věděl jsem, že naši kluci dali dvě dvojky vleže a že Ondra Moravec měl ležku za nula - a víc jsem neznal. I díky tomu jsem do závodu šel s čistou hlavou a soustředil se jen na sebe.

To děláte vždy, že nechcete vědět, jak se závod vyvíjí?
Ne, nevadí mi kouknout se, co se přede mnou děje, a běžně to i dělám. Ale dneska jsem si těch výpadků hvězd nějak ani nevšiml.

Před příjezdem na ležku jste dostal od českých trenérů informace, jak byste měl na vítr reagovat. Co vám radili?
Už když jsem se byl rozjíždět, přišel za mnou Zdenda Vítek a říkal mi, že když bude foukat a budu cvakat třeba čtyři cvaky do strany, tak ať to podpořím i dvěma cvaky nahoru, protože vítr táhne rány nejen do strany, ale i dolů - ale připomněl, ať si to vyhodnotím i podle momentální situace. Před ležkou jsem pak viděl, že vítr až tak drastický není. Tak jsem dal tři cvaky proti větru, jeden nahoru a začal střílet. Ta jedna rána mimo byla mojí chybou, za tu vítr nemohl.

Nejlepší z Čechů. Michal Krčmář byl ve sprintu v Östersundu třináctý, připsal si tak nejlepší výsledek kariéry.

Jednou jste pak minul i vstoje, při poslední ráně.
A na stojce jsem měl taky štěstí. Poryv jsem sice chytil už při příjezdu na střelnici, kdy jsem jel v totálním protivětru, ale před samotnou střelbou se vítr vyfoukal a byl pak na chvíli klidnější, takže se v tom střílet dalo. Až při čtvrté ráně přicházel další poryv. Zkusil jsem tu položku dostřelit v rytmu, ale už se tam ta pátá rána nevešla. Ale kdybych na ni čekal, mohlo to dopadnout úplně stejně a ještě bych tam nějaké vteřiny prostál.

Kdyby šlo jen o vteřiny, Rus Garaničev dokázal při stojce prostát dokonce i dvě minuty.
Jo, koukali jsme na to. I Ondra (Moravec) tam strávil docela dost času, minutu a 21 vteřin. Ten dnešní závod byl takový... no prostě se stal, odjel se, ale úplně férový nebyl.

Co se dá vlastně na střelnici při tak silných poryvech dělat?
Vlastně nic moc. Ondra mi říkal: Kdybych střílel v rytmu, nechám tam pět terčů. Ono to závodníkovi nedá, když fouká a on vidí, že není schopný ani najet na terč, tak těch pět ran nevypráší jen tak někam. Takže radši čekáte a věříte, že ten poryv bude kratší a v mezidobí se aspoň do nějakého terče trefíte.

Ale když vám pak zbývá jen poslední rána a vy tušíte, že právě přicházející poryv bude dlouhý, vypálíte ji radši na riziko, ne?
Přesně tak. Musíte to vyhodnotit. Poučil jsem se v singl mixu (sprintu dvojic), kde jsem se ve větru snažil střílet tak, abych terče trefil. Ale pak jsem viděl ostatní, jak to tam prášili, radši si rychle objeli kolo a ještě na tom vydělali. Dneska jsem tedy zvolil podobnou taktiku jako oni a když už při čtvrté ráně přicházel poryv, nechtěl jsem tu pátou odkládat o stát tam nějakých 15 vteřin. To je pak možná opravdu lepší vystřelit hned.

Po druhé střelbě jste věřil, že můžete bojovat o pozici na začátku druhé desítky?
Vůbec ne. Cítil jsem se blbě na lyžích a po ležce mi předtím hlásili, že jedu kolem 40. místa. Tak jsem si říkal: Dobrý, se stojkou za jedna bych se někde kolem 30. místa a na bodech mohl pohybovat. A pak na mě Bleky (Zdeněk Vítek) zařval: Jedeš dvanáctý! Nechtěl jsem tomu věřit a pro jistotu se ho ještě optal: Kolikátý jsem? Tak mi to zopakoval. Pak jsem se dokázal i hecnout, protože poslední kolo bylo dost o morálu a tlačil jsem ho hlavně hlavou,

Třinácté místo je vašim zatím nejlepším umístěním v kariéře. Váš cíl do této sezony je právě takový? Občas už vystrčit růžky do první patnáctky?
To bych určitě chtěl. Ale dnešní závod beru s velkou rezervou. Byla to fakt loterie. Je to mé nejlepší umístění, ale vůbec ho nepřeceňuju. Jestli se mi totéž povede v regulérních, férových podmínkách, můžeme se bavit, že je to super. Tohle ale bylo se štěstím, využil jsem lepšího počasí. Jsem za ten výsledek rád, vážím si ho, ale opravdu ho nechci přeceňovat.

Gabriela Soukalová říkala, že vlastně začínáte pohár tak trochu z plné přípravy. Cítíte, že ladění běžecké formy ještě chvíli potrvá?
Asi by nám měla postupně stoupat, protože se potřebujeme trochu rozzávodit. Ale mně osobně nevadí jít z přípravy hned do závodů. Už jsem si za ty roky na sobě vyzkoušel, že do prvních závodů musím být trochu unavený, protože když jsem pak odpočatý a nic mě nebolí, výsledek za nic nestojí.

Co teď čekáte od nědělního stíhacího závodu?
Radši vůbec nic. Já na to koukal, jak je to tam za mnou našvihané. Ondra je sice čtyřicátý, ale je za mnou asi jen 40 vteřin. Třicet lidí je tam doslova namačkáno. Uvidím, jak se vzbudím a jak se mi pojede. Mám ale stíhačku celkově rád. Nemusím si v ní diktovat tempo, jedu v balíku a řeším jen aktuální závodění na trati. Stíhačka mi v tomhle směru přijde taková jednodušší, Tak si ji chci trochu i užít.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze