Největší úspěch kariéry, přesto nevypadáte, že byste výskal radostí.
Mám strašnou radost, ale držím ji v sobě. Jsem opravdu strašně rád. Toto je po Helsinkách moje teprve druhá velká akce a hned takový úspěch. Třetí místo je super.
Myslel jste i výš?
Chtěl jsem zaútočit, ale byl jsem tak vyčerpaný, že už to nešlo. A taky už jsem asi byl trošku uspokojený.
Už jste se stihl potkat s trenérem Stehlíkem?
Byl spokojený. Děkuju mu, že se mě před dvěma lety ujal, snad jsem mu tímto udělal aspoň trošku radost.
Co břišní sval, který vás v zimě trápil?
Trochu jsem ho cítil, ale musel jsem s tím házet. Nic se nedalo dělat.
Přitom jste neustále přidával centimetry.
Ale v rozcvičování mi to moc nešlo, chytil jsem se až třetím pokusem. Pak už se mi to bohužel nepodařilo vylepšit.
Co nervozita, svazovala vás?
Vůbec, nechal jsem ji v kvalifikaci. A ten závod byl pro mě odměna. Bylo to parádní, atmosféra dobrá, v hale se mi hází dobře.
Přitom jste se jí tři roky vyhýbal.
Kvůli kolenu, ale už se to zlepšilo, už s tím nemám problém. Co to bylo? To nebudu rozebírat, to je minulost.
Čekáte teď pozvánky na mítinky?
Určitě ano, jen s tím zatím nemám žádné zkušenosti. Uvidím, jak to dopadne. Ale teď je pro mě největší motivací mistrovství světa do Moskvy. Ze všeho nejdřív však musím splnit limit.
Ten jste udělal svým bronzovým závodem.
Ale jenom béčkový. Počítám, že to nebudu stačit, v létě se najde víc kandidátů.