Polepšila jste si oproti sprintu o pět míst. S tím jste spokojená?
Jo, je skvělý výsledek skončit tady do desítky. Ale to víte, když cítíte, že na to běžecky máte, jenže střelecky nedokážete běh podržet, tak to zamrzí. Protože zase se mi zdálo, že mi to docela jede.
Už včera jste měla z běhu výborný pocit...
Dnes to až takové skvělé nebylo, ale vzhledem k tomu, že jsem jela za Kaisou (Mäkäräinenovou) předposlední kolo a poslední pak s Laurou (Dahlmeierovou), tak jsem si říkala, že asi běžím celkem dobře. I když mě Laura urvala na přechodu v Modříňáku, pár desítek metrů před cílem.
Právě Kaisa Mäkäräinenová říká, že v posledních závodech pohárového trimestru bývají úspěšné jen fyzicky nejodolnější biatlonistky. Takže mezi ně patříte?
No mám toho už taky dost. Ale víte co, když vás tady po trati žene tolik lidí, najednou jedete, ani nevíte jak. Cítím v sobě povinnost i vůči nim, takže i kdybych dala na střelnici pětku, pojedu úplně do kómatu.
Dnes jich přišlo 35 tisíc.
To je nádhera, sen. Myslím, že i Schalke Arenu (tradičně mocně navštěvovaná německá biatlonová exhibice) jsme strčili do kapsy. Chtěla bych fanouškům moc poděkovat. A nezapomeňte na nás ani zítra a přijďte zas.
FINIŠ. Na cílové rovince těsně poráží Norku Tiril Eckhoffovou (ta na snímku není vidět, jela ve vedlejším koridoru).
Také s pomocí fanoušků jste nakonec v cílové rovince přespurtovala Tiril Eckhoffovou?
Periferně jsem se na ni dívala a nejdřív se mi zdálo, že byla v cíli o kousek dřív než já. Ale tak asi ne. Snažila jsem se tu koncovku s ní jet takticky. Vím, že Tiril má daleko silnější finiš, takže jsem se koukla, do kterého koridoru se chystá, a přesně do něj jsem vlezla, abych jí trochu přibrzdila. Asi to bylo dobré rozhodnutí.
Při střeleckých položkách vstoje jste byla klidnější než v pátek? Nohy už se netřásly?
Dneska už ne. Říkala jsem si, že horší než včera to ani být nemůže. Snažila jsem se zklidnit a zdálo se mi, že to bylo lepší než při sprintu. Ale tak silná, abych ty stojky podržela na nulu, jsem nebyla.
Co vám tentokrát na střelnici připadalo nejtěžší?
Když jsem po ležkách přijížděla na první stojku a věděla, že jsem v posledních dnech netrefila ze stojky ani stodolu. To vám je taková nejistota, že nikdy nevím, jak to dopadne. Ale tím víc mě to baví. Jde zase o novou výzvu. Snažím se fanoušky trochu překvapit.
STOJKA. Gabriela Koukalová (s číslem 13) během položky vstoje. Vlevo od ní je Kaisa Mäkäräinenová, vpravo Franziska Hildebrandová.
Trať byla ledovatá. Riskovala jste?
Mně se zdá, že riskuju každý závod, hlavně ve sjezdech. Snažím se získávat tam, kde se ostatní bojí. Tam jde můj pud sebezáchovy stranou. Jedu dolů hlava nehlava a buď to dopadne, nebo ne. Věřím, že pro nejlepší výsledky je třeba něco riskovat.
Páteční pád jste tedy neměla v hlavě?
To byla včera spíš smůlka. Věřila jsem, že dneska je trať líp připravená a nějaké ty nečistoty a věci, které na ní nemají ležet, tam skutečně nebudou. A bylo to opravdu dobré.
Zbývá nedělní hromadný závod. Máte tuto disciplínu ráda?
Myslím, že jo. Člověk se v něm zmáčkne. A i pro diváky je atraktivnější, když sledují vzájemné souboje, než když jedeme separé.
