Což zjevně nejste.
Právě naopak. Desítka je boží. A úžasná pozice na zítřek.
Ta jediná rána mimo byla podle trenéra Vítka při stojce kalibr. Nebýt toho, mohla jste bojovat i o stupně vítězů.
Ale člověk nesmí přemýšlet co by kdyby. Takových by tady bylo, které by to trefily, kdyby tam neměly kalibr. Prostě šlo o moji chybu, dala jsem to vedle. Je jedno, jestli o dva milimetry nebo o deset centimetrů.
Po Östersundu jste si stěžovala na velkou únavu. Jak dlouho jste ji ze sebe dostávala?
Do včerejška. Ještě včera jsem byla taková docela jetá. Jsem ráda, že jsme tentokrát nezávodily podle scénáře čtvrtek - sobota - neděle jako na některých jiných svěťácích. Dneska jsem se už přece jen cítila o poznání líp. Neumím si představit, že bych jela už ve čtvrtek.
Zvlášť když jste málo spala, že?
Trochu s tím mám problémy. Ale to ani není moc novinka. Nespavostí trpím od narození.
Co v tom případě děláte? Jen koukáte do stropu?
Ne ne ne, mám spoustu e-mailů, na které potřebuju odpovědět. Dodělávám si povinnosti, které nestíhám přes den.
Takže jste třeba o půlnoci u počítače?
No kdyby jen o půlnoci...
V Pokljuce se při nasazování do sprintu hrál i určitý poker se startovními čísly. Některé favoritky se nechaly nalosovat do první skupiny, Italka Wiererová naopak až do té čtvrté, poslední. Vy jste zvolily třetí.
Měly jsme ve čtvrtek trénink v závodním čase a po jeho skončení jsem říkala Zdendovi Vítkovi: Nestálo by za zvážení nasadit nás radši dál do skupin? Zdálo se mi, že lyže se tu k večeru pocitově zrychlují, a přišlo mi škoda toho nevyužít. Ale ono má všechno svá pro a proti. Když závodíte na začátku, aspoň moc nevnímáte, jak ty ostatní trefují terče nebo ne.
Vy jste to dnes vnímala?
Ani moc ne. Jenže když jdu na start dřív, jsem potom i klidnější, protože to mám rychleji za sebou.
Před startem sprintu jste tedy poněkud nervózně podupávala?
Jo, přesně tak. Ta vyšší čísla ale asi byla opravdu výhodou, i když mi připadalo, že se trať zrychluje až při mém třetím kole. Závodnice, které jely s čísly nad 80, to mohly pocítit ještě víc.
Vy jste zvládla třetí kolo také velmi rychle, odolala jste v něm například útoku rychlé Němky Gössnerové.
Ve skutečnosti jsem toho měla už hrozně plné brejle. Zároveň jsem však cítila, že mám co dělat, abych pod největším sjezdem vybrala zatáčku. Bylo tam znát, že najednou po sjezdu dojíždím po trati o něco dál.
A pak jste dlouho klečela zcela vyčerpaná na sněhu za cílem.
No ty jo. Já se do toho snažila dát fakt všechno. Slyšela jsem tu spoustu fanoušků fandit česky, tak jsem chtěla pro ně vybojovat co nejlepší výsledek, aby si neříkali, že sem jeli pro nic za nic. Bolelo to. Už jsem pro to dnes nemohla udělat víc.
Jen čtyři desetiny za vámi skončila Eva Puskarčíková. Musíte i z ní mít radost, ne?
Určitě. Já to vůbec nevěděla. Pak za mnou Evik přišla, když jsem se převlíkala v zákulisí, a povídá, že je těsně za mnou. Já tehdy neměla ani ponětí, kolikátá vlastně jsem. To jsem se dozvěděla až půl hodiny po dojezdu. Snažila jsem se v první řadě převlíknout, abych zůstala zdravá. Musím se přiznat, že do teďka ani nevím, kdo vlastně dneska vyhrál.
Tak si tipněte.
Vím, že Kaisa byla třetí. Vyhrála Marie Dorinová?
Ne ne, i Dorinová minula jeden terč. Vyhrála ta slečna ve žlutém.
Laura Dahlmeierová? No to je dobrý.
Co nyní očekáváte od sobotní stíhačky?
Řekla bych, že mám do ní dobrou pozici. Kontaktní závody mám ráda. Člověku to i víc utíká, když se může za někým vyvážet. Pokud tedy nejedete za Kaisou Mäkäräinenovou, protože to je potom sebevražedné tempo. Bude to určitě fajn závod, už se na něj moc těším.
Opět jednou do něj vyběhnete v červeném čísle vedoucí závodnice disciplíny. Dnes to bylo vlastně téměř po roce poprvé, kdy jste měla na sobě v individuálním závodě normální startovní číslo.
A ani nevíte, jak jsem ráda. Ono to není úplně příjemné mít pořád takový ten pocit zodpovědnosti ze žlutého nebo červeného čísla. I když se snažím nepřipouštět si ho, je to furt takové, že lidé od vás v tom speciálním čísle něco čekají. Teď jsem ráda, že nemusím nikomu nic dokazovat, že si zatím jezdím jen tak. A doufám, že mi tenhle pocit vydrží co nejdéle.
