Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejsem vůdčí typ. Stále se učím, jak být co nejlepším kapitánem, říká König

Leopold König | foto: flickr.com/netapp-endura

20 2014
Španělský pomocník mu přinesl teplé oblečení, kolegové z týmu postupně přijížděli z trati a Leopold König každému z nich potřásl rukou a řekl: „Děkuju.“ Potom dorazil v autě i sportovní ředitel Enrico Poitschke a plácl si s lídrem svého týmu.

„Vidíte šéfa, jak si oddechl, že všechno dobře dopadlo?“ ukazoval König v cíli větrné a deštivé 15. etapy Tour de France do Nimes, jen kousek od starověkého Kolosea. „Sportovní ředitelé mají asi největší nervy ze všech. U té vysílačky jsou v autě vždycky vynervovaní, jak nás celý den podporují a motivují, ať nezaspíme a jedeme pořád vpředu.“

Chráněn svým modrobílým týmem NetApp se König vypořádal také s nedělní etapou, která nabídla od každého počasí něco: oblačno na startu, vítr na trati, bouřku v poslední třetině a slunce před cílem.

"Věděli jsme, že může přijít boční vítr, a to přináší vždy stres v pelotonu. Byli jsme na to psychicky připraveni," říkal osmý muž celkové klasifikace.

Počasí vás tedy dnes ani na chvíli nezaskočilo?
Víceméně vyšla předpověď, akorát mělo ještě víc foukat na posledních 50 kilometrech. Nakonec jsme tam chytili přicházející bouřku, a jak nastala průtrž mračen, zase tolik nefoukalo. Což nevím, jestli vlastně bylo lepší nebo horší. Ale ta etapa byla nervózní už od nějakého 120. kilometru, protože každý chtěl být vepředu, všichni čekali boční vítr a nikdo nechtěl zůstávat v pelotonu vzadu. Kluci z týmu ale odvedli super práci, jsem na ně hrozně hrdej, protože jsem se cítil celý den bezpečně a jakmile byly těžší momenty a trochu foukalo, byli jsme vždycky vepředu. Díky klukům jsem stačil i pošetřit nějaké síly.

Zažil jste během kariéry už mnohem horší deště, přesto: Nakolik jste myslel při průtrži mračen i na to, že nesmíte prochladnout, aby se neopakovala nemoc z loňské Vuelty?
Když začne pršet na posledních 40 kilometrech, už s tím moc neudělám, protože když pošlu někoho pro věci do auta, ten člověk už se ani nemusí vrátit. Tempo už bylo v tu chvíli hodně vysoké. Ale naštěstí dnes nebyla zima, i za deště je tu 20 stupňů, takže to mokro dnes až takový problém nebyl. V horách by šlo o větší problém.

Celkově jste tedy s druhým týdnem Tour absolutně spokojený?
Včera jsem si uvědomil, že kdyby se jela Tour de Alpy a ne Tour de France, tak jsem asi třetí. To by bylo super, ne? Alpy mi sedly, i když v sobotu jsem možná trochu zaplatil za výdej sil v páteční etapě, malinko mi potom chyběly a dokonce jsem se bál, že ztratím ještě víc. Ale kdybychom sečetli oba alpské dny, tak mě z lidí v popředí celkové klasifikace porazil jen Nibali. S o to větším sebevědomím půjdu do Pyrenejí. Už se na ně strašně těším.

Každému z týmu nyní za cílem děkujete. Je důležité, abyste jako kapitán udržoval dobrou náladu, že?
Je to stejné jako včera: ti kluci odvedli během dne pro mě úžasnou práci. Že jim za ni řeknu „Děkuju“, je to nejmenší - ale i nejdůležitější. Pro ně je důležité, aby svého lídra slyšeli. Já si nemohu sednout do autobusu a nic neříkat. Musí vědět, že jsou cenní a že odvedli super práci.

Před sezonou jste mi říkal, že se chcete naučit, jak být dobrým kapitánem. Stále se to učíte?
Pořád. I do budoucna to bude znamenat strašně moc učení, protože já nejsem povahou vůdčí typ. Hodně lídrů, kteří jsou vrchaři jako já, to má podobné. Spíš sprinteři bývají takoví explozivní extroverti, naopak já zůstávám víc v klidu, moc se do žádných diskusí nehrnu. Ovšem tady je důležité, abych chránil kluky, postavil se za ně, poděkoval jim a motivoval je. To všechno je součástí práce lídra. Někdy mi s tím pomáhají sportovní ředitelé i psycholog a poradí mi, co jim mám říct a jak je nabudit, protože ti lidé pak pro vás odvedou na trati ne 100 procent, ale 110 procent. A těch 10 procent navíc je v závodě strašně důležitých. Kluci by si mohli říci: O.K., tak já odvedu pro kapitána svoji normální práci - a tím to pro mě končí. Jenže když odvede ještě 10 procent navrch, může to ve finále znamenat strašně moc.

V pondělí vás čeká druhý odpočinkový den. Bude jiný než ten první?
Pojmu ho asi podobně. Dám si dvě hodiny na kole, víc nemá cenu. Mé tělo potřebuje trochu zregenerovat. Je to složité, na každý den volna tělo zareaguje úplně jinak. Po prvním volnu jsem se celou další etapu cítil špatně a až v závěru se rozjel. Tentokrát přitom bude hned následující etapa mnohem důležitější, čeká v ní už první velký pyrenejský kopec a tím pádem bude i volný den hodně důležitý. Musím se zkoncentrovat a v hlavě moc nezrelaxovat, protože když hlavu příliš vypnete, mozek dá potom tělu takový impulz, že svaly se moc uvolní a nemají pak v sobě patřičný stres.

Autor:






Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze