Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

König: 95 procent etapy trpím, 5 procent si užívám. Asi to tak má být

Leopold König (vpravo) se vyjíždí za cílem 14. etapy Tour a rozmlouvá s týmovým kolegou Paulem Vossem. | foto: Tomáš Macek, MAFRA

19 2014
Risoul (Od našeho zpravodaje) - Leopold König, Leopold König, Leopold König. Jeho jméno zaznívalo mnohokrát z úst hlasatele cyklistické Tour de France přímo v Risoulu, protože český lídr NetAppu byl také ve druhém alpském dějství Tour de France pořádně vidět. Deváté místo v etapě jej vyneslo už na osmou příčku celkového pořadí.

Další povedený den v Alpách?
Asi jo. I když na Izoardu jsem se cítil tak špatně, že jsem si tam říkal: Dneska nastavím jen survival mode a budu přežívat, abych v posledním kopci chytil co nejmenší ztrátu. Jenže zase mě potom ty nohy mile překvapily, jak nakonec v posledním kopci jely. Takže jsem nakonec strašně rád za výkon, který jsem po oba dny v Alpách předvedl. Také tým dneska pracoval úplně úžasně. Takže já Alpy hodnotím na jedničku.

Bylo to podobné jako loni na Vueltě, při vaší vítězné etapě do Estepony. Druhodivizní tým NetApp najednou tahal tempo na špici pelotonu, aby stáhl uprchlíky. S jídlem roste chuť?
Jo, dá se to takhle říct. Ti kluci z našeho týmu najednou vidí, že jsou schopni jet špici na Tour. To je velký závazek, ale těm klukům to dodává i strašně moc sebevědomí. Myslím, že nejen pro mne, ale i pro ně je dobře, že tam jsou vidět na špici a že odvedou svoji práci. Mohou být na sebe pyšní a já je mohu jen chválit. Taková práce tým hodně stmeluje a dodává nám sílu.

Fotogalerie

Cílem té snahy bylo skutečně sjet uprchlíky?
My jim chtěli dát hlavně najevo, ať s tím svým únikem nepočítají až do cíle. Ona je to pak taková hra kočka - myš, protože když uprchlíci vepředu ví, že je stahujeme, tak už potom do cíle moc nezrychlí, protože vědí, že jakmile oni zrychlí, tak my taky. A nakonec jsme je i všechny sjeli, ne?

Úplně všechny ne, jeden zbyl. Majka vyhrál.
No tak on si v pátek za mnou pěkně orazil... Vlastně jsem pomohl ke druhému i k prvnímu místu. (směje se) Tak doufám, že mi teď na oplátku pošle... co mají dobrého v Polsku? Nejspíš tak tu vodku, co?

Nibali na něj v poslední fázi etapy už neútočil. Myslíte si, že tentokrát ho nechal vyhrát?
Je to možné. Podle mě, kdyby chtěl, tak by Nibali i tuhle etapu vyhrál.

Předtím, při sjezdu z Izoardu, se prořídlé hlavní pole na chvíli rozdělilo na dvě skupiny. Vy jste zůstal s van Garderenem v té druhé. Co se tam dělo?
Nahoře na Izoardu jsem si bral nějaké jídlo a potřeboval jsem ještě i gel, takže jsem se trošičku propadl, asi na patnáctou pozici. Oni jeli vepředu rychle a navíc taky trochu poprchávalo. Hodně lidí bylo ze sjezdu z Izoardu nervózních, i proto se tam udělala díra. Ale aby ta díra zůstala, musela by jet Astana dost ostře, a to jí za to nestálo. Navíc BMC mělo ve druhé skupině tři lidi a zase to rychle stáhli.

V cílovém stoupání do Risoulu jste při souboji těch nejlepších chvíli zaostával, potom jste pro změnu byl dočasně i na špici. Bylo to opět jako už mnohokrát, že jste si jel neustále své tempo?
Přesně tak. To je se mnou stejné pořád dokola. Nastoupil jsem si na téhle Tour snad jen jednou, až dnes ke konci etapy Valverdemu, abych si zase trochu zvednul sebevědomí. Ale jinak jsem si jel pořád to své, a nakonec jsem tu ani moc neztratil a naopak na některé své soupeře čas najel. Mně to takhle vyhovuje. Také včera, i když jsem unikal, jsem si jel vlastně pořád jen to své tempo.

Opakovaně jste si také posteskl, jak vás v průběhu etapy šeredně bolely nohy - jenže pak se takřka pokaždé rozjedete. Jak si to vysvětlujete?
To kdybych věděl. Já kdybych měl shrnout všechny své závody, tak 95 procent času v nich trpím a 5 procent si užívám. Naštěstí je to vždycky těch rozhodujících pět procent. Možná to tak má většina lidí, co musí být dobří v konci etapy. Asi to tak má být. I když mě to takhle nebaví, protože mě to hrozně bolí. (směje se)

Jste nyní osmý celkově.
No tak to je výborné, to mám velkou radost. Moc dobře víte, jak jsem vypadal minulý týden po etapě, kdy jsem spadnul. Byl jsem tehdy osmadvacátý a kdyby mi tehdy někdo řekl, že budu po Alpách osmý, nevěřím mu. Je to úžasné. Ale do cíle je pořád cesta dlouhá. Je tam i prostor pro zlepšení, ovšem zároveň si musíme dávat pozor na lidi zezadu. Ten Dam skončil dneska přede mnou, bude ještě nebezpečný.

Chcete se podívat na odstupy?
(studuje na mobilu celkové pořadí po 14. etapě) Vidíte, jak říkám: Ten Dam je teď celkově jen půl minuty za mnou. I desátý Rolland může ještě jet dobře. A přede mnou má Mollema minutu k dobru. No... mám silnější časovku než Ten Dam a Rolland, a řekl bych, že i než Mollema. Musím to v Pyrenejích udržet a nebo ještě něco sjet - a pak přijde ta časovka.

Jak teď budete „vytřásat“ z těla Alpy?
Tím, že si zítra si dáme 222 kilometrů do Nimes. Může to být podobná etapa jako ta loňská na větru, kdy se balík nadělil. Tedy pořádně zákeřná.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze