Všechny týmové autobusy už odjely, jen ten nejmenší ze všech, náležící druhodiviznímu NetAppu, stále čekal na parkovišti. Protože Leopold König, vítěz 8. etapy Vuelty, byl po ní nejžádanějším mužem. Český cyklista si splnil další velký sen.
Je to tak? Sen se stal skutečností?
Ano, dá se to tak říci. Člověk si vždy dává nějaké cíle, občas i trochu nereálné. Já si nejprve dal za cíl jet jednou cyklistickou Grand Tour. Jsem hrozně vděčný týmu i organizátorům, že jsem tady. A teď... vítěz etapy! Pro mě je to neskutečné, vážně neskutečné. Nečekal jsem to. Samozřejmě, v koutku duše jsem to hrozně chtěl. Viděl jsem, jak to jde u Štybyho. Ale taky jsem si říkal: Potřebujete strašně moc štěstí a strašně dobré nohy, abyste to dokázali. Tady ta konkurence je vážně obrovská.
Kdy jste dnes uvěřil, že se to povede? Kdy jste si řekl: Už mě nesjedou?
Asi 300 metrů před cílem. Předtím jsem si ještě nebyl jistý, jak ten konec kopce bude vypadat a jestli zezadu někdo nepřiletí. Ale já si to hlídal. Udělal jsem to tentokrát úplně jinak než ve 2. etapě, kdy jsem skončil čtvrtý. Tam jsem si ten útok tak trochu otestoval.
Tentokrát jste nebyl tím prvním, kdo útočil.
Jel jsem si svoje tempo. Asi 3 kilometry do cíle jsem chytl malou díru, ale vrátil jsem se zpátky. Pak jsem na nic nečekal, vyjel jsem a pomyslel si: Když pojedu své ostré tempo a neudělám chybu, může to dobře dopadnout. Jen jsem nevěděl, jak je na tom Anton, který šlapal přede mnou vepředu. Jenže pak jsem viděl, že se Anton otáčí, že je unavený. Tušil jsem, že už nebude takovou hrozbou. Pořád ještě mohl někdo přiletět zezadu, zkoušeli to sjet Basso i Moreno. Ale já se cítil výborně.
Váš tým NetApp předtím na rovině dlouhé kilometry tahal tempo na špici pelotonu, aby sjel náskok skupiny uprchlíků.
My jsme si dopoledne řekli, že tenhle typ etapy mi sedí: dlouho rovina a potom cílový kopec. Chtěli jsme to zkusit. Dali jsme do toho všechno. Když na vás jede osm borců z týmu, tak jim to chcete oplatit.To je pro mě extra motivace. A já jim to chtěl vrátit. Trochu jsem z toho byl i nervózní, říkal jsem si: Oni tu teď tahají a co když tam potom vybouchnu? Ale nestalo se. Jsem hrozně vděčnej klukům.
Teď určitě nelitujete, že jste po minulé sezoně zůstal v druhodivizním NetAppu, i když jste měl nabídky z Pro Tour stájí. V nich byste patrně ve vašem prvním roce takovou podporu neměl.
Jak už jsem několikrát říkal, já nechci jít do ProTour týmu, kde budu dělat domestika. Nebo chci být takovým domestikem, kterého si všichni váží, jako je teď třeba Roman Kreuziger v Saxu. Ale v NetAppu jsem teď spokojený.
Ideální by bylo dotáhnout i za pomoci vašich výsledků NetApp mezi elitní stáje Pro Tour, ne?
Přesně tak.
Jste nyní pátý celkově. Jel jste sem s cílem bojovat o Top 10. Ten zůstává, nebo ho nyní navýšíte?
Nechci vůbec předbíhat. Teď jsem vyhrál etapu, musí mi to ještě dojít. Vuelta je strašně dlouhá. Je to má první Grand Tour a já nejsem robot. Chci to brát den po dni. Řekl jsem předtím, že chci být v Top 10, a to stále zůstává. Čeká ještě spousta dojezdů na kopec. Bude to přetěžké.
Nicméně ten nádherný pocit, jak ujíždíte Nibalimu, Valverdemu nebo Rochemu vám už nikdo nevezme.
Přesně tak. Přesto teď ještě nechci říkat: Budu bojovat o Top 5. Chci, moc chci o ni bojovat. Jenže jsem realista. Nesmím zapomínat, že jsem na Vueltě. Tady jsou nejlepší lidi světa.
Přišli někteří z velikánů po etapě gratulovat?
Jo jo, přišli. Ivan Basso mi říkal: Když budeš jezdit takhle a nebudeš blbnout, vyhraješ tu další tři etapy.