Jak například?
Třeba i v oblasti nového materiálu jsme v úvodu sezony trochu zaspali. Až po Ruhpoldingu se to zvedlo. Je to i o neustálém vyjednávání s dodavateli lyží, kdy ne vždy stojíme na správné straně. Ale ta banda kolem Daniela Müllera (šéfservismana českého týmu) funguje, i když letos se mezi nimi a Ondrou Rybářem občas zvedl hlas. I takové zdravé vnitřní napětí však k tomu patří.
Nepořídíte už servismanům po vzoru velmocí mazací kamion?
Probereme s Danielem, zda je potřeba. Ke konci zimy nám každopádně lyže jezdily bezvadně.
Co ještě uděláte příště jinak?
Posílíme trenérský tým. Konkrétní trenéři budou mít na starosti konkrétní skupiny lidí. Áčko a béčko se víc roztřídí. Ondra Rybář a trenéři z áčka se budou starat opravdu jen o 6 + 6 lidí z áčka, a ne aby dohlíželi úplně na všechno.
A co angažovat k týmu také psychologa? Norové si ho vozí.
To ne. Přijdou i horší časy a pak bychom na něj třeba ani neměli peníze. Navíc každý extrém škodí, i v lékařském zabezpečení. Důležitější je, abychom ze současného boomu vykřesali nové naděje a získali pro ně co nejvíc trenérů. Jejich nedostatek nás asi bude pálit nejvíc.
Jak se to pokusíte vyřešit?
Chceme na svazu zřídit post metodika. Ne nějakého úředníka, ale člověka, který bude s trenéry opravdu pracovat. Zatím se nám příliv dětí daří zvládat, ale ve velkých klubech už je to dost na hraně. Narážíme na personální limity.
Překvapilo vás, jak najednou desetitisíce českých fanoušků biatlon doslova pitvají a někteří vám vytýkají i nejrůznější chyby?
Já už zažil odvrácenou stranu mince u basketu. Také u biatlonu dojde na to, že lidé, kteří se o náš sport ve skutečnosti nezajímají, budou prudit na internetu. Jejich názory ale nesmíme číst, to bychom se pak z toho museli zbláznit. Nejdůležitější je, aby každý z týmu měl pocit dobře vykonané práce. Jestli to pak vyjde i na medaile, uvidíme.
Během mistrovství světa se vyskytly i názory, zda nebylo chybou jet na celé americké turné, protože tým pak byl v Oslu unavený. Jenže v zámoří byli i Dorinová či Fourcade a potom sbírali medaile. Navíc bez amerického turné by Gabriela Soukalová nemohla usilovat o glóbus.
Tři zimy se nám zranění a nemoci spíš vyhýbaly, letos ne. Odskákal to Ondra Moravec. Bylo mi ho líto, před sezonou vypadal výborně. Možná jsme ho mohli ze zámoří poslat domů o týden dřív, ale je otázkou, jestli by to něčemu pomohlo. Jinak z hlediska pořadí národů, financí a sponzorů musíme i na takové pohárové štace létat. A hlavně: tou dobou jsme všichni chtěli Gábinu došoupnout tam, kde je teď, až k velkému glóbu. Rozhodnutí letět do Ameriky bylo jednoduché.
KRÁLOVNA BIATLONOVÉ ZIMY. Česká závodnice Gabriela Soukalová s velkým křišťálovým glóbem
Čím vás letos Gabriela Soukalová nejvíc překvapila?
Jak byla stoprocentně soustředěná. Proto jsme už za ní ani před závody nechodili, protože jsme věděli, že si žije ve svém světě.
Také vy máte podíl na jejím velkém glóbu. Při krizi v závěru roku 2014 jste pomáhal změnit její závodnickou filozofii.
Když se vám toho ve 24 letech navalí na hlavu tolik, jako se tehdy navalilo Gabče, ne každý to zvládne. Zamilovala se, snažila se skloubit poolympijský tlak, soukromý život i profesionální povinnosti a vznikl takový pelmel. Gabča byla atraktivní, uměla vystupovat v médiích a nerada říkala ne. Všichni ji chtěli. A ona se z toho taky mohla zbláznit.
Z pozice manažera jste se tedy ten pelmel snažil ukočírovat?
Ve chvíli, kdy za Gabčou tehdy někdo přišel, že jí nabízí určité peníze, ale já jsem jí vzápětí řekl, ať si ty peníze nebere, se na mě dívala ve stylu: Co to je za blbost. Časem ale pochopila filozofii, že se nemůže prodávat na každém rohu. Našli jsme jí koncept, který je z hlediska marketingu výhodný jak pro svaz, tak pro ni.
Nyní děkuje, že jste ji s koučem Rybářem nakopli. Až ke glóbu.
Ti sportovci od nás přece musí cítit, že když přijde průšvih, nenecháme je v něm vykoupat. Jejich průšvih je i náš průšvih. Když nebudou úspěšní závodníci, tak ani svaz.
Na autogramiádě Gabriely Soukalové se stály fronty:
Český biatlon každopádně není jen Soukalová. Co ti ostatní?
Věřím, že Verča Vítková se v létě posune víc nahoru. Také ona teď prožívá nové životní příběhy a ani pro ni to není jednoduché. Ženská štafeta může na olympiádě klidně bojovat o zlato. Doufám ve znovunastartování Ondry Moravce a Michala Šlesingra. Z mladších si letos největší pochvalu zaslouží Michal Krčmář. Chytl takový ten 110procentní profesionalismus Ondry Moravce, může klepat na dveře top 10. V prosinci máme Světový pohár v Novém Městě. Ten je pro ně obrovskou motivací do tréninku, aby se už zkraje zimy ukázali doma v nejlepším světle.
